HLAVN? STR?NKA
 ·O N?S
 ·ZAM?STN?N?
 ·KNIHA N?V?T?V
 ·KONTAKT
 ·NA?E BANNERY
 ·SPAMME?I
  ?E?ENSKO
 ·Z?KLADN? INFORMACE
 ·MAPY
  INGU?SKO
 ·Z?KLADN? INFORMACE
 ·MAPY
  SEVERN? OSETIE
 ·Z?KLADN? INFORMACE
  DAGEST?N
 ·Z?KLADN? INFORMACE
  ZPR?VY V ?E?TIN?
 ·M?S??N? P?EHLEDY
 ·ANALYTICK? ?L?NKY

SEZNAM ODKAZŮ

19. května 2003 · Prague Watchdog / Martin Kašpar · VERZE PRO TISK · POSLAT MAILEM

Rusko-čečenská válka na Internetu

Martin Kašpar, publicista

Vojenský konflikt v Čečensku, který trvá nepřetržitě již od roku 1999, přináší s sebou vedle obrovského utrpení civilního obyvatelstva a spousty válečných obětí také velice zajímavé souboje na poli informačním. Zvědavý čtenář nemusí dnes jezdit až na Kavkaz, celou informační válku totiž může pohodlně sledovat na Internetu.

Vezmeme-li si několik ruských a čečenských internetových zdrojů, které jsou zaměřeny na stávající konflikt, velice snadno můžeme rozlišit, na kterou stranu barikády to které médium patří. Není totiž pravidlem, že by všechna ruská média byla na straně ruské a všechna čečenská na straně čečenské. Jak ruská, tak čečenská společnost jsou v názorech na válku rozpolceny a informační propaganda tuto rozpolcenost kopíruje. Tím rozlišovacím znakem je pojmenování současné války. Zatímco jedna skupina médií, řekněme putinovská a nazvěme ji skupinou A, používá slovního spojení „protiteroristická operace“, druhá skupina, maschadovovská nebo ještě lépe basajevovská, zkrátka skupina B, mluví o „ruské agresi“, „okupaci“. To jsou dva protikladné tábory, propaganda A a propaganda B.

Pokud bychom chtěli zkoumat, který z obou táborů je ve svém zpravodajství objektivnější, nezaujatější, museli bychom si nejprve sami konflikt definovat. A to nebude tak jednoduché. Samotné označení „rusko-čečenská válka“ je zavádějící, neboť vojska dislokovaná v Čečensku jsou nikoli ruská, nýbrž federální, zároveň v Čečensku funguje promoskevská státní správa, v níž pracují Čečenci loajální kremelské vládě. A ti bývají také někdy terčem partyzánských útoků. Diplomatický svět ví o utrpení civilního obyvatelstva, které způsobují federální vojska, ví o nezákonných „začistkách“, mučení a vraždách, uvědomuje si, že federální vojska skutečně Čečnu okupují. Na druhou stranu diplomatický svět přiznává kavkazskému regionu určitou nestabilitu s vysokým potenciálem výskytu teroristů a vnímá Čečensko jako „nedílnou součást“ Ruské federace, tím pádem o „okupaci“ zde nemůže být řeč. Zanechme tedy snah o definování konfliktu a zůstaňme u toho, že z obou táborů si lze něco vybrat.

Rozdělení internetových zdrojů

Podle výše uvedeného způsobu lze internetové zdroje zabývající se konfliktem v Čečensku rozdělit následovně. Do skupiny A by patřilo Ruské informační centrum, tzv. Rosinformcentr, jež bylo zřízeno jako oficiální zdroj informací o vojenské operaci v Čečensku, dále „Informační kanál Čečenská republika“, což je regionální odnož informační služby Strana.Ru, a většina ruských internetových médií a agentur, jako například RIA Novosti, Interfax apod., jakož i stránky čečenské promoskevské správy a vlády.

Do skupiny B patří Kavkaz centr, agentura proklamující své zaměření na „objasnění událostí v islámském světě, na Kavkaze a v Rusku“, dále Státní informační agentura Čečenské republiky Ičkerija „Čečenpress“, stránky Asociace kavkazských novinářů „Kavkazskij věstnik“ a částečně i projekt Maschadovova tiskového mluvčího Majrbeka Vačagajeva Chechen.org, který stojí jednou nohou ve skupině třetí, ve skupině médií objektivnějších, která se nesnaží jednoznačně pojmenovat stávající konflikt, ale pouze informují o konkrétních událostech, případně je komentují. Takovými médii jsou například agentura Prima, Rádio Svoboda či Nězavisimaja gazeta. Kromě uvedených existují ještě internetová média, která převážně nebo výlučně přetiskují zpravodajství o kavkazské válce z různých jiných zdrojů, jako např. informační projekt Kavkazskij uzel, nebo portály Rambler či Lenty.

Budeme tedy považovat Rosinformcentr a Kavkaz.strana.ru za typické představitele médií skupiny A, zatímco Kavkaz centr a Čečenpress za typické představitele skupiny B. Ve skupině A převažují zprávy o obnově Čečenské republiky, o postupujícím „procesu přechodu k mírovému životu“ a samozřejmě o „teroristických“ činech „banditů“ a úspěšných protiakcích federálních vojsk. Ve skupině B se píše především o zločinech federálních vojáků při tzv. „začistkách“ a o úspěších oddílů ozbrojeného odporu. Objevují se zde čas od času prohlášení čečenského prezidenta Aslana Maschadova nebo jsou přetiskována vystoupení západních kritiků války vyzývajících k zahájení mírových rozhovorů. Na stránkách Kavkaz centru je také dost místa věnováno zprávám ze zahraničí, které jsou interpretovány z pohledu muslimského světa a ve kterých je zjevný protiamerický a protiizraelský postoj.

Vzájemné přestřelky

Když v říjnu 2002 komando čečenských bojovníků, vedené polním velitelem Movsarem Barajevem, obsadilo moskevské divadlo na Dubrovce, bylo zajímavé sledovat, jak s tímto tématem média naloží. Média typu A psala samozřejmě o čečenských teroristech, navíc přišla s „odhalením“, že za celou akcí stojí Aslan Maschadov. Kavkaz centr se dostal do role jakéhosi tiskového mluvčího komanda, neboť měl informace přímo od samotného Barajeva. Čečenpress publikoval prohlášení Maschadova, který akci označil za teroristický čin a distancoval se od něj. Takže na teroristech se tentokrát obě strany barikády shodly. Ne tak už na míře odpovědnosti čečenského prezidenta. Média typu A kontrovala prohlášením, „máme důkazy, že k akci dal pokyn Maschadov“. Důkazy pochopitelně nikdy zveřejněny nebyly, ale toto prohlášení stačilo, aby se věc posunula zase dál, stranou od hlavního tématu. Pro média A byla nejdůležitější otázka „Kdo za to může“. Může za to Maschadov, tudíž je to terorista a „s teroristy se nejedná, s teroristy se bojuje“. A Kreml šel ještě dál. Kdo vyzývá k mírovým jednáním s teroristou Maschadovem, podporuje terorismus a podle toho s ním bude nakládáno. Z podpory terorismu byla například obviněna dánská vláda za to, že nezakázala uspořádání Světového čečenského kongresu v Kodani, obviněna byla však i Česká televize, když v této „pro ruský národ tak těžké době“ odvysílala dokumentární film o čečenské válce Odvrácená strana světa.

Vida, kam až se propaganda typu A dostala - až na Kavčí hory. A základní problém zůstal jaksi v pozadí. Co bude s rukojmími? Bude ruská vláda jednat, nebo je nechá na holičkách? Jak je vůbec možné, že se v současné době při stávajících opatřeních dostalo několik desítek po zuby ozbrojených Čečenců až do centra Moskvy? Teroristé požadovali okamžité ukončení války v Čečensku, to bylo to hlavní téma, od kterého bylo třeba odvést pozornost. Nutno přiznat, že v této propagandistické bitvě byla média typu B převálcována. Rusko teroristy zlikvidovalo, ze zbytečné smrti rukojmích se vylhalo, dosáhlo uzavření několika čečenských kulturních center v zahraničí, zatčení čečenského vyjednavače Zakajeva nejprve v Dánsku, poté v Anglii, a o mírových jednáních se opět nemluví.

Informační terorismus

Informační válka se stala významnou součástí celého válečného konfliktu a tím i tématem té či oné propagandy, čili vlastně podmnožinou sama sebe. Na počátku října 2002 (ještě před událostmi v moskevském divadle se v médiích objevila „Výzva novinářům a veřejným činitelům, považujícím za nutné ukončit válku v Čečensku a zahájit mírové rozhovory“. Autoři petice, pod kterou jsou podepsáni takoví lidé jako Andrej Babickij, Jelena Bonner, Sergej Kovaljov, Anna Politkovskaja, uvádějí doslova: „Nazýváte-li výbuchy, ostřelování a boje s federálními silami „teroristickým činem“, nazýváte-li bojovníky čečenského Odporu, kteří tyto „teroristické činy“ provádějí, „bandity“, „teroristy“, v lepším případě „bojovníky“, pak citujete oficiální ideologii, která se snaží představit čečenskou válku jako boj s terorismem a banditismem, a uvádíte do omylu milióny svých diváků, posluchačů a čtenářů. Pomocí těchto pojmenování formujete ve společnosti lživý pohled na čečenské reálie a vědomě či nevědomky napomáháte pokračujícímu krveprolití.“

Před několika dny (22. ledna) vyšel na Rosinformcentru, který podle uvedené výzvy „napomáhá pokračujícímu krveprolití“, rozhovor s podplukovníkem Alexandrem Starovským, představitelem federálních vojsk. Starovskij používá termín „informační terorismus“ čečenských bojovníků a hovoří o pěti případech tohoto terorismu, které armáda údajně od počátku ledna odhalila. Má tím na mysli úmyslně šířené dezinformace s cílem diskreditovat federální vojska a podnítit proti nim civilní obyvatelstvo. Nemá smysl se dohadovat s panem podplukovníkem o případech dezinformací, které v rozhovoru uvádí, stačí si jen všimnut, z jakých slovních spojení a výrazů vychází jeho důkazní materiál - „oficijalno zajavljaju“ (oficiálně prohlašuji), „u nas imějetsja informacija, čto“ (máme informace, že). To je vše.

Se stejným „důkazním materiálem“ se setkáváme v médiích typu A zcela běžně. Na nepohodlná vyjádření či prohlášení „pročečenských“ politiků a veřejných činitelů, publikovaná médiem typu B, reaguje médium typu A citací „proruského“ politika či veřejného činitele, který prostě konstatuje, že jde o „neprikrytuju lož“ (zjevnou lež). K vyvrácení oponentových slov použije přesvědčivé „u nas jesť dokazatělstva“ (máme důkazy) nebo jen „u nas jesť polnaja uvěrennosť“ (máme naprostou jistotu), resp. „uběžďon“ (jsem přesvědčen). Na předložení „důkazů“, odhalení zdrojů „jistot“ a „přesvědčení“ už v médiu typu A není místo.

Závěrečné srovnání

Zvědavý čtenář si po prohlédnutí několika webových stránek všimne, že propaganda typu A manipuluje, lže, uvádí nepodložená tvrzení, tvrzení, která nelze dokázat ani vyvrátit, odvrací pozornost od hlavních problémů tím, že si všímá nedůležitých detailů a jimi dokazuje svá tvrzení. Příkladem je tvrzení „Za výbuchy v Moskvě v roce 1999 stojí terorista Maschadov“, které dosud nebylo dokázáno ani vyvráceno, a přesto s ním propaganda typu A pracuje jako s axiomem.

Propaganda typu B je propagandou určité ideje, vychází z nějakého přesvědčení, muslimského světového názoru. V tomto ohledu je zaujatá a do určité míry nesmiřitelná. Vedle nepodložených tvrzení („Za výbuchy v Moskvě stojí terorista Putin“) se však občas nebojí nazývat věci pravými jmény (označení přepadení moskevského divadla za teroristický čin).

A tyto dvě propagandy na sebe navzájem reagují, válčí spolu a vzájemně se napadají stejně jako federální vojáci s čečenskými partyzány. A v tomto boji má zdánlivě navrch díky větší masovosti propaganda typu A stejně jako federální vojska.

Článek byl publikován na stránkách infoservis.net.

(A)

VYHLEDÁVÁNÍ
  

[více parametrů]

 © 2000-2020 Prague Watchdog  (see Reprint info).
Názory uveřejněné na tomto webu nemusejí vyjadřovat názory redakce "Prague Watchdog",
která se snaží představit široké spektrum pohledů na konflikt na severním Kavkaze.
Reklama
Stop ruské agresi v Gruzii!