HLAVNÍ STRÁNKA
 ·O NÁS
 ·ZAMĚSTNÁNÍ
 ·KNIHA NÁVŠTĚV
 ·KONTAKT
 ·NAŠE BANNERY
 ·SPAMMEŘI
  ČEČENSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  INGUŠSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  SEVERNÍ OSETIE
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  DAGESTÁN
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  ZPRÁVY V ČEŠTINĚ
 ·MĚSÍČNÍ PŘEHLEDY
 ·ANALYTICKÉ ČLÁNKY

SEZNAM ODKAZŮ

4. září 2008 · VERZE PRO TISK · POSLAT MAILEM

Čečenský organizovaný zločin v Ruské federaci

Podobně jako existuje český organizovaný zločin nebo ruský či ruskojazyčný organizovaný zločin, existuje i zločin organizovaně páchaný lidmi čečenské národnosti. Vzhledem k tematickému zaměření našeho webu jsme se proto rozhodli na dané téma publikovat tento článek. Redakce.

 

Martin Laryš, exkluzivně pro Prague Watchdog

Čečenský organizovaný zločin sehrál v historii organizovaného zločinu na území Ruské federace důležitou roli a stal se významnou hrozbou pro její vnitrostátní stabilitu. Jeho vývoj byl bezesporu ovlivněn první i druhou čečenskou válkou a přispěl k negativnímu vnímání Čečenců ze strany ruské společnosti. Na počátku 90. let nechvalně prosluly zejména tři čečenské organizované skupiny, které se dokázaly postavit i celosvětově obávané ruské mafii.

Počátky čečenského organizovaného zločinu

Čečenský organizovaný zločin (OZ) se v Moskvě začal rozvíjet v průběhu 80. let minulého století. Zpočátku se zabýval vyděračstvím a skupováním hotelů (Belgrad, Bajkal, Zarja, Altaj, Vostok ad.). Občas se tyto kriminální skupinky dokonce nazývaly podle názvů hotelů, nad kterými měly kontrolu (Bělehradská, Ukrajinská apod.). Zločinecké skupiny měly většinou kolem 30 členů. Velmi rychle se dostaly do konfliktu se slovanskými organizovanými skupinami (nazývanými též bratva, brigáda či gruppirovka, oficiálně byly označovány zkratkou OPG – organizovannaja prestupnaja gruppirovka), které se snažily Čečence z Moskvy vystrnadit, což se jim nikdy nepodařilo. Po několika střetech byly silně oslabeny slovanské brigády Solncevskaja, Ljubereckaja a Balašichinskaja.

Není bez zajímavosti, že Čečenci jako jediní v roce 1988 chyběli na vorovské schůzi („schodka“) v Dagomysu, kde se Moskva dělila na sféry vlivu (o specifickém fenoménu kriminálního společenství tzv. vorů v zakoně viz studie). Čečenci oznámili, že si sami vezmou, co budou chtít. Hlavní specializací začínajících čečenských organizovaných kriminálních skupin (OKS) byl na konci 80. let racketeering (organizované vydírání), krádeže automobilů, krádeže v hotelech a únosy za výkupné. Čečenci tehdy pod svou kontrolu brali celá obchodní odvětví (auta, hotely ad.).

Nejvýznamnější postavy čečenského OZ v 90. letech

Významnou událostí ve vývoji čečenského OZ bylo ovládnutí Jižního přístavu Nikolajem Sulejmanovem („Choza“), který se v ruské metropoli objevil v roce 1987 (podle některých autorů už o čtyři roky dříve), chopil se příležitosti nezákonným obchodováním s auty a vytlačil z Jižního přístavu arménské a ázerbajdžánské OKS. Centrem skupiny byl hotel Uzbekistán. Na přístavu ale měli zájem i slovanské OKS Solncevskaja a Dolgoprudněnskaja, které se s čečenskými zločinci nejednou střetly. Sulejmanova skupina v roce 1990 čítala přibližně 500 členů, kteří kontrolovali nejen autosalóny, ale i restaurace. V této OKS se nacházel jeho bratranec Gelani Achmadov, který pral přes nastrčené firmy špinavé peníze a později se stal Dudajevovým poradcem pro ekonomické záležitosti. Sulejmanov na počátku 90. let odletěl do Grozného, kde založil ozbrojenou skupinku zhruba 200 lidí a společně s polním velitelem Ruslanem Labazanovem se neúspěšně pokusili svrhnout Dudajeva. „Choza“ byl zatčen a posléze vykoupen. Rozhodl se odletět do Moskvy, kde byl ve víru další slovansko-kavkazské války zločineckých gangů v prosinci 1994 zastřelen. Sulejmanovo uskupení bývá nazýváno podle místa působení jako Južnoportskaja. Se Sulejmanovem spolupracoval jeden ze „zakladatelů“ čečenského OZ v Moskvě Ruslan Altamirov (Lečo Lysij), který úzce spolupracoval s gruzínským vorem v zakoně Tengizem Marianošvilim (zastřelen v Amsterodamu roku 1992). Altamirov kontroloval jihozápad Moskvy a úspěšně soupeřil se Solncevskou brigádou. Později Altamirov od skupiny odešel a začal se zabývat (polo)legálním obchodováním.

Nebezpečnou kriminální skupinou byla tzv. Centraľnaja gruppirovka v čele s Leči Islamovem, která se zabývala racketeeringem a krádežemi. Kontrolovala okolo 300 firem. Islamov se svou OKS žil v hotelu Rossija. Jeho žena se zabývala obchodem se zbraněmi, za což byla zatčena gruzínskými úřady. Leči Islamov byl také zatčen a po svém propuštění odletěl do Čečenska, kde se specializoval na únosy lidí. Získal hodnost brigádního generála a v druhé čečenské válce pomáhal bránit Groznyj. Posléze byl zatčen FSB a za únos dvou příslušníků Regionální správy pro boj s organizovaným zločinem (RUBOP) a byl odsouzen na 9 let vězení. V něm nakonec v roce 2004 zemřel.

Třetí velmi významnou skupinou v 90. letech byla tzv. Ostankinskaja gruppirovka, kterou vedl Mamud Bolšoj. Tato skupina kontrolovala parkoviště na trase Moskva-Groznyj, tržnice s ovocem a květinami, obchody s nábytkem a hotely. Bydlela v hotelech Bajkal a Ostankinskaja.

Úder čečenskému OZ zasadily policejní složky poté, co v roce 1991 postupně pozatýkali většinu vedoucích postav čečenských kriminálních skupin – Atlangerijeva, Altamirova, Sulejmanova a Nuchajeva, kteří ale byli brzy propuštěni na svobodu. Další rozmach čečenského organizovaného zločinu nastal v roce 1992 a souvisel s transformací ruského bankovního systému. Sdělení o finančních převodech (avíza) nenápadně „mizela“ v rukou čečenských zločinců a ruské banky tím přišly o mnoho milionů dolarů. V roce 1994 nastala nová etapa tzv. slovansko-kavkazské banditské války, jež poprvé vypukla již v roce 1988. Moskvu zachvátila vlna banditských přestřelek mezi slovanskými (převážně ruskými) a kavkazskými (převážně čečenskými) gangy. Výsledek zůstal spíše nerozhodný, obě strany vyšly z boje velmi oslabeny.

Struktura

Struktura čečenského OZ připomíná pyramidu, na jejímž vrcholu se nachází rada starších, která přijímá strategická rozhodnutí. Členství v radě starších ovšem není určeno věkem, naopak - mnohdy se jedná o dosti mladé osoby. Infiltrovat čečenské kriminální skupiny je téměř nemožným úkolem, jelikož se strukturují na klanové, pokrevní bázi, řízené zvykovým právem (adat). Tato struktura je zhruba srovnatelná s albánskými zločineckými kruhy. Čečenský organizovaný zločin je proslulý svou brutalitou, jejíž intenzitě se vyrovná jen velmi málo jiných etnicky založených kriminálních skupin.

Únosy jako zdroj obživy

V rámci čečenského OZ se od druhé poloviny 90. let rozmohl fenomén únosů. V této kriminální činnosti prosluly zejména dvě postavy - Charon Junusov a Arbi Sarajev. Ani jednoho z nich ovšem nelze označit za typického představitele čečenského organizovaného zločinu. Arbi Barajev proslul zejména v letech 1997-99 jako známý únosce, který měl na svém kontě kolem stovky unesených obětí. Aktivně se účastnil i druhé čečenské války, v níž byl v červnu 2001 zabit ruskými jednotkami.

Junusov byl v době první čečenské války řadovým bojovníkem. Před druhou čečenskou válkou vstoupil do wahhábitské skupiny Ramzana Cakajeva, ale nepohodli se ohledně peněž za rukojmí. Díky tomu byl v rozvalinách Grozného Cakajev zabit bombou nastraženou v jeho autě. Junusov se následně stal náčelníkem štábu Arbiho Barajeva. Předpokládá se, že Junusov se účastnil a snad i organizoval únosy ruských a zahraničních novinářů a prezidentského zmocněnce Valentina Vlasova. Junusov byl nakonec v lednu 2004 zadržen policií v sibiřském okresním městečku Tisul.

Čečenci a vory v zakoně

Příslušnost Čečenců k vorům v zakoně je dosti komplikovanou záležitostí, neboť sami Čečenci jejich tradice nerespektují a řídí se klanovými zájmy. Jediným čečenským vorem v zakoně měl být údajně Sultan Daudov (Sultan Balašichinskij), který byl korunován společně se slovanským vorem v zakoně Alexandrem Zacharovem (Zachar), kontrolujícím moskevskou okrajovou část Balašichu. Sultan byl v březnu 1994 zastřelen (nejspíše právě Zacharovem) a jeho nástupcem se stal Chusejn Slepoj, další údajný čečenský vor v zakoně, který byl do té doby již třikrát souzen. Jeho statut vora v zakoně měli uznat slovanští i kavkazští vorové v zakoně. Přezdívku získal díky svému zvyku nosit za všech okolností sluneční brýle. Slepoj byl zatčen v roce 2001 v Moskvě a obviněn z obchodování s drogami. Údajně měl působit jako tzv. „smotrjaščij“ a dohlížet na aktivity OKS v Kaliningradské oblasti.

V roce 2004 byli zadrženi vůdci čečenských zločineckých skupin Omar Bekajev (Omar Ufimský) a Salmanul-Parusej Abdurzakov (Timur Saratovský), kteří byli podezřelí z financování separatistů a obchodu s drogami. Oba dva mají podle deníku Kommersant status vorů v zakoně. Podle údajů Ministerstva vnitra vedl Bekajev několik kriminálních skupin v Baškortostáně.

Ve většině odborných publikací se ale za jediného čečenského vora v zakoně považuje Sultan Daudov (méně publikací pak hovoří o třech čečenských vorech v zakoně). Ten obhajoval pozvolný vstup svých soukmenovců do ruského zločineckého prostředí, protože postupoval podle jednoduché úvahy - čím méně prolité krve, tím větší zisk pro všechny. Podporu ale nenašel ani na jedné straně.

Vývoj čečenského organizovaného zločinu po roce 1999

Od rozpoutání druhé války v roce 1999 zažívaly čečenské ozbrojené skupiny stále větší finanční problémy. Nejdříve utrpělo sekulární umírněné vedení, které postrádalo bohaté sponzory v zahraničí. Radikální skupiny pod vedením Šamila Basajeva a Ibn al-Chattába profitovaly z fondů, zasílaných zeměmi Blízkého Východu. I to se ale změnilo. Po 11. září rostla mezinárodní opatření na přerušení financování terorismu, po nichž následovalo zabití Chattába. Ten sloužil jako hlavní kanál pro tok finančních prostředků povstalcům. Následně válka v Iráku odvedla pozornost potenciálních „sponzorů“ čečenského hnutí odporu, což přispělo k dalšímu izolování Čečenska. Díky tomu se čečenské povstalecké skupiny obrátily za účelem financování na organizovaný zločin. Nedaleko Čečenska se v Gruzii nachází údolí Pankisi, které slouží jako centrum pro pašování drog. Právě na tomto místě se v letech 1999-2002 často zdržoval např. čečenský polní velitel Ruslan Gelajev, který se údajně pašováním zabýval. Také se předpokládá, že mezi válkami se na pašeráckých operacích podílel i Šamil Basajev (spolu se svým bratrem Širvanim Basajevem).

Válka v Čečensku se postupně na obou stranách kriminalizovala: ruské vojenské jednotky byly sužovány korupcí na všech úrovních, rozšířené bylo zejména pašování ropných produktů i dalších komodit. Zájem na rozdělení zisku měly obě strany, a při zločineckých akcích tak čečenské a ruské ozbrojené skupiny spolupracovaly. To bylo umožněno oboustrannou fragmentací sil: Rusko úspěšně rozdrobilo hierarchickou strukturu čečenského hnutí odporu, což vedlo k vytvoření menších jednotek, jejichž přežití bylo závislé na zločinu; na ruské straně zase existovala nízká koordinace aktivit mezi jednotkami věrnými proruské čečenské vládě, armádou, jednotkami ministerstva vnitra, FSB a vojenskou rozvědkou (GRU). Tím pádem došlo k situaci, kdy čečenské skupiny spolupracovaly při pašování s určitou ruskou jednotkou, zatímco aktivně bojovaly s jinou, a naopak.

Ukázkovým příkladem byl výše zmíněný Arbi Barajev, který podle Anny Politkovské žil v luxusní vile několik kilometrů od ruského kontrolního stanoviště a s nálepkou FSB na svém autě se mohl po Čečensku volně pohybovat.

Nuchajev a Lazaňská skupina

Jednou z nejdůležitějších postav čečenského organizovaného zločinu je Chož-Achmed Nuchajev („Choža“), který v 80. letech v Moskvě studoval právnickou fakultu MGU a už tehdy se zabýval racketeeringem, za což byl dvakrát souzen. Poté, co byl v roce 1994 zavražděn Nikolaj Sulejmanov, zaujal jeho místo právě Nuchajev.

Nuchajevova skupina se scházela v restauraci Lazanija na Pjatnické ulici, a proto je známá také jako Lazaňská skupina. Nuchajev byl považován za její mozek, dalšími vedoucími představiteli byli Movladi Atlangerijev a Gennadij Lobdžanidze. Po rozpoutání prvního čečenského konfliktu se Nuchajev vrátil do Grozného, kde skoupil několik domů, získal si přízeň Džochara Dudajeva a stal se velitelem jeho zahraniční zpravodajské služby. V lednu 1995 byl při bojích o Groznyj zraněn a odjel do Turecka. Za éry Dudajevova následníka Zelimchana Jandarbijeva získal pozici místopředsedy vlády, v níž měl na starosti ropný a plynový průmysl. Navázal kontakty s jedním ze zakladatelů Lazaňské skupiny Maxem Lazovským a stal se jeho legálním obchodním partnerem.

V té době bohatý „podnikatel“ Nuchajev kontroloval jihoruské přístavy v Tuapse a Novorossijsku, hlavní základny na rafinování ropy v Černém moři. Tvrdí se, že Nuchajev zabezpečoval „kryšu“ Berezovskému v počátcích jeho „podnikatelských“ aktivit a společně prý plánovali a připravovali ropné projekty, které by jim, pokud by se uskutečnili, mohly vynést miliony dolarů. V roce 1999 Nuchajev založil a vedl „národní hnutí“ Nochči-Latta-Islam s hlavní úřadovnou v ázerbajdžánském Baku, kde od té doby střídavě žije či žil (podle některých informací je Nuchajev totiž již po smrti). Později získal vlivný post v organizaci ruského nacionalistického teoretika Alexandra Dugina s názvem Mezinárodní eurasijské hnutí (o Duginovi více viz zpráva PW z 5. června 2008 a zpráva PW z 20. června 2008). Do vedoucích struktur neoeurasianistů vešel spolu s bývalými pracovníky tajných služeb a ačkoliv na něj byl vydán zatykač, navštěvoval pravidelně ruskou metropoli, aby se účastnil různých konferencí. Do roku 2002 Nuchajev vedl z Ázerbajdžánu a Turecka zmíněné obchody s ropou, ale jakmile o přístavy projevila zájem státní společnost Rosněft, výnosných zisků se bez boje vzdal.

O Lazaňské skupině se začalo znovu hovořit v souvislosti s Ukrajinou, kde byl v březnu 2006 spáchán atentát na známého ukrajinského podnikatele Gennadije Korbana, kterého před smrtí zachránil jeho opancéřovaný mercedes. Organizátorem atentátu byl Čečenec Lom-Ali Gajtukajev, vysoce postavený člen Lazaňské skupiny. Mnoho informací o něm není k dispozici, ví se, že na začátku 90. let byl zapleten do machinací s avízy a pak krátce seděl ve vězení. V zimě toho roku byli v Kyjevě zatčeni ještě další představitelé Lazaňské skupiny, kteří byli obviněni z pokusu o atentát na starostu krymské Jalty, řady nájemných vražd a pašování drog z Dagestánu přes Ukrajinu a Bělorusko do pobaltských zemí. Před soudem Gajtukajev oznámil, že se na Ukrajině zabýval nejen nájemnými vraždami, ale že pracoval pro FSB. Podle údajů ukrajinských tajných služeb (SBU) měl Gajtukajev skutečně průkaz agenta FSB, stejně jako mnoho dalších členů Lazaňské skupiny. Není navíc bez zajímavosti, že Lom-Ali Gajtukajev je strýcem bratrů Machmudových, z nichž tři jsou zatčeni a po jednom se pátrá v souvislosti s vraždou opoziční novinářky Anny Politkovské.

Záhadný únos Movladiho Atlangerijeva

V lednu 2008 byl dodnes neznámými osobami unesen zločinecký boss a jedna z hlavních postav Lazaňské skupiny, Movladi Atlangerijev. Ten po bouřlivých 80. a 90. letech údajně zanechal zločineckých aktivit, zabýval se legálním obchodem, řešil spory mezi vlivnými moskevskými Čečenci, byl pozorován v přítomnosti nejvyšších generálů FSB na svatbě svých příbuzných, pak se o něm příliš nemluvilo. V roce 2007 byl obviněn Borisem Berezovským, že se jej chystal zavraždit v Londýně na příkaz ruských tajných služeb.

Podle jedné z verzí mohli Atlangerijeva unést tzv. noví Čečenci – stoupenci prezidenta Kadyrova, snažící se profitovat na byznysu svých soukmenovců, kteří v Moskvě přišli k velkým penězům (např. formou „dobrovolného“ vybírání příspěvků do Kadyrovova Fondu). Atlangerijev („Lord“, „Ital“) se s nimi mohl dostat do konfliktu, ovšem jeho přátelé tvrdí, že o podobných sporech nic neví.

Podle jiných údajů mohl být příčinou incidentu nikoliv ekonomický, ale osobní konflikt se stejnými lidmi. Atlangerijev se aktivně účastnil protiteroristické operace v republice. Na počátku druhé čečenské války přijel „Lord“ na požádání Achmad-Chadži Kadyrova do Gudermesu, obklíčeného federálními vojsky. Atlangerijev byl jedním z vyjednavačů, díky nimž nedošlo ke krveprolití - ruská vojska nepoužily dělostřelectvo a letadla a povstalci odešli z města. Následkem toho byl Gudermes ušetřen větších válečných škod a ztrát na životech. Nicméně později se Atlangerijev s vedoucími postavami Čečenské republiky rozešel a vrátil se do Moskvy. Politikou se dále nezabýval, ale neodpustil si kritické poznámky na účet čečenských politických činitelů.

Dalším vysvětlením může být i souvislost s vraždou zpravodajky opozičního listu Novaja gazeta Anny Politkovské. Z přípravy a provedení vraždy ruští vyšetřovatelé obviňují Nuchajeva a několik dalších členů Lazaňské skupiny. Sám Nuchajev je navíc podezříván z vraždy šéfredaktora ruské verze magazínu Forbes Paula Chlebnikova. Otázkou je, nakolik jsou tito členové Lazaňské skupiny nadále v kontaktu.

Čečenský organizovaný zločin ztratil na síle, kterou disponoval v 80. a 90. letech. To ale platí i pro další organizované zločinecké skupiny (ruské, arménské apod.), jejichž bossové se nyní zaměřují na zisky z legálního byznysu, na který si vydělali právě kriminální činností. Slovansko-kavkazské banditské války z těžkého přechodného období na přelomu 80. a 90. let jsou sice již minulostí, ale přesto představuje čečenský organizovaný zločin vážnou hrozbu pro Ruskou federaci a slouží jako zdroj dalšího posilování kavkazofobie v ruské společnosti (o kavkazofobii více viz článek PW z 17.1.2006 a analýza PW z 8.6.2008).

Martin Laryš
Larys.Martin@seznam.cz

(P)



Diskuse





VYHLEDÁVÁNÍ
  

[více parametrů]

 © 2000-2018 Prague Watchdog  (see Reprint info).
Názory uveřejněné na tomto webu nemusejí vyjadřovat názory redakce "Prague Watchdog",
která se snaží představit široké spektrum pohledů na konflikt na severním Kavkaze.
Reklama
Stop ruské agresi v Gruzii!