HLAVNÍ STRÁNKA
 ·O NÁS
 ·ZAMĚSTNÁNÍ
 ·KNIHA NÁVŠTĚV
 ·KONTAKT
 ·NAŠE BANNERY
 ·SPAMMEŘI
  ČEČENSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  INGUŠSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  SEVERNÍ OSETIE
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  DAGESTÁN
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  ZPRÁVY V ČEŠTINĚ
 ·MĚSÍČNÍ PŘEHLEDY
 ·ANALYTICKÉ ČLÁNKY

SEZNAM ODKAZŮ

9. srpna 2008 · Prague Watchdog · VERZE PRO TISK · POSLAT MAILEM

Severní Osetie - základní informace

Úřední název: Republika Severní Osetie – Alanie (od ledna 1995).
Rozloha: 7 971 km2
Poloha: střední část severního Kavkazu, hraničí s Gruzií (včetně separatistické Jižní Osetie), Ingušskem, Čečenskem, Stavropolským krajem a Kabardino-Balkarskem
Hlavní město: Vladikavkaz (313 000 obyvatel)
Další velká města: Mozdok (40 000 obyvatel), Beslan (35 000)
Správní členění: 8 okresů + Vladikavkaz (samostatná správní jednotka)
Počet obyvatel: 710 275 (podle sčítání lidu z roku 2002)
Průměrný měsíční příjem (únor 2008): 8 069 rublů (cca 5 250 Kč)
Národnostní složení (podle sčítání lidu z roku 2002): Osetinci 445 310 (62,7 %), Rusové 164 734 (23,2 %), Inguši 21 442 (3,0 %), Arméni 17 147 (2,4 %), Ukrajinci 5 198 (0,7 %) a další 56 444 (7,9 %)
Náboženství: Pravoslavné křesťanství (okolo 70 %), sunnitský islám (okolo 30 %)
Prezident: Tajmuraz Mamsurov (od května 2005)

Hlavní historické události:

9. století – založení království Alanie, jehož obyvatelstvo pod vlivem byzantských misionářů konvertovalo ke křesťanství.
1806 – Severní Osetie se oficiálně stala součástí Ruska.
1920 – připojení k tzv. Horské republice.
1924 – Severní Osetie vyčleněna jako autonomní oblast v rámci SSSR.
1936 – Severní Osetie získala status autonomní republiky v rámci SSSR.
1944 – v souvislosti s deportacemi Čečenců a Ingušů byl k Severní Osetii připojen Prigorodnyj okres.
1990 – jako první autonomní sovětská republika deklarovala národní suverenitu (ale setrvala součástí Ruska).
1991 – přejmenována na Republiku Severní Osetie. Na jejím území se usadilo zhruba 70 000 uprchlíků z Jižní Osetie v důsledku konfliktu s Gruzií.
1992 – Ingušsko-osetinský konflikt o Prigorodnyj okres.
2004 – škola v severoosetinském Beslanu se stala terčem teroristického útoku, iniciovaného nejspíše čečenským válečníkem Šamilem Basajevem.

Latentní etnické konflikty:

V roce 1992 vypukl mezi Osetinci a Inguši první ozbrojený konflikt na severním Kavkaze o část tzv. Prigorodného okresu na východě Severní Osetie (v němž žije zhruba 100 000 lidí) a o okrajové části severoosetinské metropole Vladikavkaz, kterou tento okres obklopuje. Tento malý kus země byl součástí Čečensko-ingušské ASSR a obývali jej převážně Ingušové, a to až do roku 1944, kdy byli spolu s Čečenci Stalinovým režimem deportováni a jejich republika zrušena. Když Chruščov v roce 1957 deportované národy severního Kavkazu rehabilitoval a znovu ustavil Čečensko-ingušskou ASSR, zůstal Prigorodnyj okres součástí Severní Osetie a byl již obýván Osetinci. Ačkoliv Ingušům nebylo povoleno se do svých domovů vrátit, mnozí z nich tak bez povolení učinili. V roce 1992 vypukl krátký (zhruba dvoutýdenní) ozbrojený konflikt mezi oběma etniky, v němž zemřelo zhruba 500 až 800 lidí a téměř 30 000 Ingušů uteklo do Ingušska. Konflikt začal koncem října 1992 ve vesnicích Okťjabrskoje a Kambilejevskoje. Ingušové začali směřovat na severoosetinskou metropoli Vladikavkaz, ale byli zastaveni osetinskými bojovníky a federálními vojsky. Mezitím vypukly boje i v dalších vesnicích. 6. listopadu byl konflikt ukončen, nicméně velký počet ingušských uprchlíků, pocit nespravedlnosti i vzájemná nevraživost mezi oběma etniky neumožňuje utichnutí emocí a napětí v této otázce. K vyřešení sporu rozhodně nepomohla ani teroristická akce v severoosetinském Beslanu ze září 2004, jelikož se mezi teroristy nacházel i poměrně velký počet Ingušů.
 

(T)



Diskuse





VYHLEDÁVÁNÍ
  

[více parametrů]

 © 2000-2018 Prague Watchdog  (see Reprint info).
Názory uveřejněné na tomto webu nemusejí vyjadřovat názory redakce "Prague Watchdog",
která se snaží představit široké spektrum pohledů na konflikt na severním Kavkaze.
Reklama
Stop ruské agresi v Gruzii!