HLAVNÍ STRÁNKA
 ·O NÁS
 ·ZAMĚSTNÁNÍ
 ·KNIHA NÁVŠTĚV
 ·KONTAKT
 ·NAŠE BANNERY
 ·SPAMMEŘI
  ČEČENSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  INGUŠSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  SEVERNÍ OSETIE
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  DAGESTÁN
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  ZPRÁVY V ČEŠTINĚ
 ·MĚSÍČNÍ PŘEHLEDY
 ·ANALYTICKÉ ČLÁNKY

SEZNAM ODKAZŮ

7. srpna 2008 · Prague Watchdog · VERZE PRO TISK · POSLAT MAILEM

Dagestán - základní informace

Úřední název: Republika Dagestán
Rozloha: 50 300 km2
Poloha: východní část severního Kavkazu, hraničí s Ázerbajdžánem, Gruzií, Čečenskem, Stavropolským krajem a Kalmyckem
Hlavní město: Machačkala (cca 500 000 obyvatel)
Další velká města: Derbent (95 000), Chasavjurt (88 000) a Kaspijsk (71 000)
Správní členění: 42 okresů
Počet obyvatel: 2 576 531 (podle sčítání lidu z roku 2002)
Podíl na ruském HDP: 0,5 % (v roce 2006)
Průměrný měsíční příjem (únor 2008): 6 314 rublů, tj. zhruba 4 100 Kč, což je nejméně v celé Ruské federaci; v závěsu za Dagestánem jsou další severokavkazské republiky: Kalmycko (7 661 RUB / cca 5 000 Kč), Ingušsko (7 932 RUB / cca. 5 200 Kč) a Severní Osetie (8 069 RUB / 5 250 Kč).
Národnostní složení: mimořádně pestré (viz tabulka a charakteristika jednotlivých etnických skupin níže)
Náboženství: přes 90 % obyvatel jsou sunitští muslimové, mezi další náboženství se řadí šíitský islám a pravoslaví
Prezident: Muchu Alijev

Hlavní historické události:

Od 8. století – pronikání islámu na území Dagestánu.
12. století – vznik avarského chanátu.
1813 – formální připojení k Rusku.
1817-1864 – kavkazská válka, dagestánské povstalecké oddíly pod vedením Gaziho Mohhameda (1828–32), Gamzat-beka (1832–34) a imáma Šamila (1834–59) odolávaly tlakům ruských vojsk. Imámu Šamilovi se podařilo založit první muslimský stát na Kavkaze (imamát).
1917–1920 – součástí Horské republiky, která se na čas vymanila z ruské nadvlády.
20. leden 1921 – vytvořena Dagestánská ASSR v rámci Ruska (později SSSR).
Březen 1992 – podepsání Smlouvy o federaci, čímž se Dagestán zavázal zůstat nadále součástí Ruské federace.
Červenec 1994 – přijata dagestánská ústava.
1999 – vpád jednotek čečenského válečníka Šamila Basajeva do Dagestánu, což posloužilo jako jedna ze záminek k rozpoutání druhé čečenské války.
2006 – prezident Magomedali Magomedov byl vystřídán Muchu Alijevem.

Národnostní složení:

Etnikum

Sčítání lidu (1989)

%

Sčítání lidu (1998)

%

Sčítání lidu (2002)

%

Dagestán

1 808 200

100,0

2 167 100

100,0

2 576 531

100,0

Avaři

496 100

27,4

630 000

29,1

758 438

29,4

Darginci

280 400

15,5

357 000

16,5

425 526

16,5

Kumyci

231 800

12,8

273 000

12,6

365 804

14,2

Lezginci

204 400

11,3

252 000

11,6

336 698

13,1

Lakové

91 700

5,1

105 000

4,8

139 732

5,4

Tabasaranové

78 200

4,3

105 000

4,8

110 162

4,3

Nogajci

28 300

1,6

42 000

1,9

38 168

1,5

Rutulové

15 000

0,8

 

 

24 298

0,9

Agulové

13 800

0,8

63 000*

2,9

23 314

0,9

Cachurové

5 200

0,3

 

 

8 168

0,3

Rusové

165 900

9,2

157 500

7,3

120 875

4,7

Ázerové

75 500

4,2

93 578

4,3

111 656

4,3

Židé

9 400

0,5

 

 

1 478

0,1

Horští Židé

 

 

 

 

1 066

0,04

Čečenci

57 900

3,2

73 000

 

87 867

3,4

Ukrajinci

 

 

 

 

2 869

0,1

Arméni

 

 

 

 

6 702

0,3

Tataři

 

 

 

 

4 659

0,2

Tatové

12 900

0,7

 

 

825

0,03

* Toto číslo zahrnuje celkový počet Rutulů, Agulů, Cachurů a Tatů.

Údaje v tabulce pocházejí z britského Conflict Studies Research Centre (viz soubor PDF).

Územní rozmístění hlavních dagestánských etnik - viz mapa etnolingvistických skupin na Kavkaze.

Charakteristika hlavních etnických skupin:

Avaři: jsou největší etnickou skupinou v republice. Obývají vysoké hory na západě Dagestánu. Islamizováni byli díky arabskému vlivu nejspíše v 11. století, později se organizovali v rámci tzv. chanátu a v roce 1803 bylo jejich území přičleněno k Rusku. Avarem byl mimo jiné také imám Šámil, který vedl odpor vůči ruské kolonizaci a založil ve východní části severního Kavkazu první státní útvar. Šámil byl nicméně v roce 1859 poražen a uvězněn. Za sovětské éry zaujímali Avaři nejvíce mocenských pozic, včetně tajemníka dagestánské komunistické strany. Mezi lety 1991–2006 vedl republiku Darginec (Magomedali Magomedov), avarská opozice se organizovala v tzv. Severní alianci, kterou vedli dva starostové severodagestánských měst Chasavjurt a Kizlijar. Tato opozice vyjadřovala frustraci největší etnické skupiny, která v té době nestála politicky v čele republiky. V únoru 2006 byl na post prezidenta Dagestánu jmenován Avar Muchu Alijev, což bylo zčásti považováno za nápravu nespravedlnosti. Poměrně velká část Avarů pracuje ve státních složkách a ropném sektoru.

Darginci: žijí převážně ve středním Dagestánu. K islámu konvertovali již v 8. století a jejich území bylo na počátku 19. století dobyto Rusy. Zhruba v roce 1926 byli Kaitachové a Kubatčové (dvě etnické skupiny, hovořící odlišnými jazyky) sloučeny v tzv. darginskou národnostní skupinu. Od roku 2002 začali požadovat separátní uznání. Většina Darginců pracuje v obchodní sféře a zemědělství. Dargincem je i starosta Machačkaly Sajd Amirov (již od roku 1998).

Kumyci: patří do turkické jazykové skupiny (jako například Uzbeci, Kazaši ad.). Usadili se v centrálních rovinách jako zemědělci, procesem islamizace prošli v 11. století. Na konci 80. let 20. století bylo vytvořeno kumycké národní hnutí, které silně protestovalo proti sovětské politice stěhování kavkazských národů z hor do nížin a požadovalo vytvoření vlastní republiky Kumykstánu. Kromě farmaření působí Kumyci v obchodní sféře a průmyslovém sektoru zemního plynu. Tvoří rovněž značnou část dagestánské inteligence.

Lezginci: žijí hlavně na jihu. Velká část této etnické skupiny žije mimo území Dagestánu, hlavně v Ázerbajdžánu. Ze strany Lezginců občas zní požadavky na spojení lezginských oblastí na obou stranách řeky Samur, což vytváří následné národnostní tenze.

Lakové: žijí v centrálních podhorských oblastech, kde se živí sezónními a řemeslnickými pracemi. Tvoří spolu s Kumyky důležitou součást dagestánské inteligence. Lakové jsou přímým aktérem jednoho z dagestánských územních sporů: během deportace Čečenců v roce 1944 byli Lakové nuceně vystěhováni do okresu Auchovskij (dnes Novolakskij), na kteréžto území se od konce 80. let 20. století snaží Čečenci vrátit. Dagestánští představitelé sice vyslovili svůj souhlas, ale prozatím zůstalo u slibu, který v sobě zahrnoval i kompenzační ubytování Laků na předměstích Machačkaly.

Latentní etnické konflikty:

Dagestán je sužován několika vnitřními latentními konflikty, které se navíc kryjí s ekonomickými a sociálními problémy. Základním problémem je konflikt mezi obyvateli nížin severního Dagestánu (Kumyky, Čečenci, Nogajci a Rusy) a horskými národy (Avaři, Darginci, Laky ad.). Zdroje napětí spočívají v sovětské politice násilného stěhování obyvatel do nížin. Národní hnutí jednotlivých etnik z nížin hlasitě vyjadřovala své požadavky na ukončení usídlování horalů na „svých“ územích. V reakci na to začali Avaři, Darginci a Lakové vytvářet paravojenské jednotky a vyhrožovat silou v případě jakýchkoliv pokusů o jejich odsunutí z půdy, kterou obývali a obdělávali. Ačkoliv se podle polského Centra východních studií tyto etnické konflikty nebezpečně stupňovaly (obzvláště v 90. letech), nikdy se nevymkly kontrole a otevřeným střetům se zatím vždy podařilo zabránit. Nicméně mnohé z etnických problémů se dosud nepodařilo vyřešit a mohou tedy kdykoliv eskalovat a destabilizovat situaci v republice.

(T)



Diskuse





VYHLEDÁVÁNÍ
  

[více parametrů]

 © 2000-2018 Prague Watchdog  (see Reprint info).
Názory uveřejněné na tomto webu nemusejí vyjadřovat názory redakce "Prague Watchdog",
která se snaží představit široké spektrum pohledů na konflikt na severním Kavkaze.
Reklama
Stop ruské agresi v Gruzii!