HLAVNÍ STRÁNKA
 ·O NÁS
 ·ZAMĚSTNÁNÍ
 ·KNIHA NÁVŠTĚV
 ·KONTAKT
 ·NAŠE BANNERY
 ·SPAMMEŘI
  ČEČENSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  INGUŠSKO
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
 ·MAPY
  SEVERNÍ OSETIE
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  DAGESTÁN
 ·ZÁKLADNÍ INFORMACE
  ZPRÁVY V ČEŠTINĚ
 ·MĚSÍČNÍ PŘEHLEDY
 ·ANALYTICKÉ ČLÁNKY

SEZNAM ODKAZŮ

2. července 2008 · Prague Watchdog · VERZE PRO TISK · POSLAT MAILEM

Ingušsko - základní informace

Úřední název: Republika Ingušsko
Rozloha: zhruba 4 300 km2 (nejmenší správní jednotka Ruské federace)
Poloha: středovýchodní část severního Kavkazu, hraničí s Gruzií, Čečenskem, Severní Osetií a Stavropolským krajem
Hlavní město: Magas (pouze administrativní centrum)
Další velká města: Nazraň (120 000 obyvatel, do roku 1998 hlavní město), Malgobek (50 000), Karabulak (29 000).
Správní členění: 4 okresy (Džejrachskij, Malgobekskij, Nazranovskij, Sunženskij) a 4 města, náležící pod republikovou správu (Magas, Malgobek, Nazraň a Karabulak)
Počet obyvatel: 466 300 (podle sčítání lidu z roku 2002)
Podíl na ruském HDP: 0,04 % (v roce 2006)
Průměrný měsíční příjem (únor 2008): 7 932 rublů, tj. zhruba 5 200 Kč; pro srovnání - průměrný plat v Moskvě je zhruba 26 960 rublů (přibližně 17 500 Kč)
Národnostní složení (podle sčítání lidu z roku 2002): Ingušové 387 029 (83 %), Čečenci 52 225 (11,2 %, většina z nich jsou uprchlíci), Rusové 18 652 (4 %) a další etnické menšiny (1,8 %)
Náboženství: sunnitský islám (okolo 95 %)
Prezident: Murat Zjazikov (od roku 2002)

Hlavní historické události:

1770 – ve vesnici Angušt Inguši podepsali s Ruskem dohodu o vstoupení Ingušů do ruského poddanství.
1784 – nedaleko ingušské vesnice Zaur-Kov byla založena pevnost Vladikavkaz.
1810 – založena pevnost Nazraň.
40.–60. léta 19. století – ruská administrativa na Kavkaze vystěhovává Inguše z vesnic, nacházejících se u řek Fortanga, Assa, Sunža, Kambilejevka, a na jejich místě kozáci zakládají své osady zvané stanice. Část Ingušů z těchto oblastí byla vystěhována do Turecka.
Listopad 1917 – vyhlášena samostatná Horská republika.
1919-20 – Ingušsko obsazeno bělogvardějskými vojsky generála Děnikina.
1924 – Ingušsko vyčleněno jako Ingušská autonomní oblast (AO). Administrativním, ekonomickým i kulturním centrem bylo město Vladikavkaz.
1933 – Vladikavkaz (tehdy Ordžonikidze) předán Osetii.
1934 – Ingušská AO spojena s Čečenskou AO, o dva roky později přetvořena v Čečensko-ingušskou ASSR.
1944 – Čečenci spolu s Inguši byli deportováni do Střední Asie (převážně do Kazachstánu).
1990 – Čečensko-ingušská ASSR přijala Deklaraci o státní suverenitě republiky.
1992 – Sjezd lidových poslanců schválil přetvoření Čečensko-ingušské republiky na dvě republiky (Čečenskou a Ingušskou) v rámci Ruské federace.
1993 – prezidentem republiky zvolen Ruslan Aušev.
1999 – po vypuknutí druhé čečenské války poskytlo Ingušsko útočiště více než dvěma stům tisíc čečenských uprchlíků.
2002 – prezidentem republiky se stal bývalý generál FSB Murat Zjazikov.

Latentní etnické konflikty:

V roce 1992 vypukl mezi Osetinci a Inguši první ozbrojený konflikt na severním Kavkaze o část tzv. Prigorodného okresu na východě Severní Osetie (v němž žije zhruba 100 000 lidí) a o okrajové části severoosetinské metropole Vladikavkaz, kterou tento okres obklopuje. Tento malý kus země byl součástí Čečensko-ingušské ASSR a obývali jej převážně Ingušové, a to až do roku 1944, kdy byli spolu s Čečenci Stalinovým režimem deportováni a jejich republika zrušena. Když Chruščov v roce 1957 deportované národy severního Kavkazu rehabilitoval a znovu ustavil Čečensko-ingušskou ASSR, zůstal Prigorodnyj okres součástí Severní Osetie a byl již obýván Osetinci. Ačkoliv Ingušům nebylo povoleno se do svých domovů vrátit, mnozí z nich tak bez povolení učinili. V roce 1992 vypukl krátký (zhruba dvoutýdenní) ozbrojený konflikt mezi oběma etniky, v němž zemřelo zhruba 500 až 800 lidí a téměř 30 000 Ingušů uteklo do Ingušska. Konflikt začal koncem října 1992 ve vesnicích Okťjabrskoje a Kambilejevskoje. Ingušové začali směřovat na severoosetinskou metropoli Vladikavkaz, ale byli zastaveni osetinskými bojovníky a federálními vojsky. Mezitím vypukly boje i v dalších vesnicích. 6. listopadu byl konflikt ukončen, nicméně velký počet ingušských uprchlíků, pocit nespravedlnosti i vzájemná nevraživost mezi oběma etniky neumožňuje utichnutí emocí a napětí v této otázce. K vyřešení sporu rozhodně nepomohla ani teroristická akce v severoosetinském Beslanu ze září 2004, jelikož se mezi teroristy nacházel i poměrně velký počet Ingušů.

(P/T)



Diskuse





VYHLEDÁVÁNÍ
  

[více parametrů]

 © 2000-2018 Prague Watchdog  (see Reprint info).
Názory uveřejněné na tomto webu nemusejí vyjadřovat názory redakce "Prague Watchdog",
která se snaží představit široké spektrum pohledů na konflikt na severním Kavkaze.
Reklama
Stop ruské agresi v Gruzii!