HLAVN? STR?NKA
 ·O N?S
 ·ZAM?STN?N?
 ·KNIHA N?V?T?V
 ·KONTAKT
 ·NA?E BANNERY
 ·SPAMME?I
  ?E?ENSKO
 ·Z?KLADN? INFORMACE
 ·MAPY
  INGU?SKO
 ·Z?KLADN? INFORMACE
 ·MAPY
  SEVERN? OSETIE
 ·Z?KLADN? INFORMACE
  DAGEST?N
 ·Z?KLADN? INFORMACE
  ZPR?VY V ?E?TIN?
 ·M?S??N? P?EHLEDY
 ·ANALYTICK? ?L?NKY

SEZNAM ODKAZŮ

9. února 2004 · o.s. Tolerance a občanská společnost · VERZE PRO TISK · POSLAT MAILEM

Lidskost pro Čečence

„A nejsou ti Čečenci mafiáni?“ - slýchávám často otázku od některých lidí, kteří se rozmýšlejí, jestli se mají připojit k podpisové akci „Lidskost pro Čečence – přestaňme mlčet“. „Ty zubožené a přitom hrdé rodiny s dětmi, které znám z uprchlických táborů, určitě ne,“ zní moje odpověď. Jiní - například senátoři J. Ruml, P. Pithart, J.Hadrava, J.Zlatuška, R.Sequens, E.Outrata, poslanci T.Fischerová, S.Karásek a další osobnosti jako V. Malý, J. Jařab, J. Hutka, J. Šiklová, F. Gál, J. Urban, H. a I. Klímovi, B. Rychlík, V. Milunič, J. Rejžek, M. Fryš, S. Hubálek, T. Halík, P. Smetáček, V. a další - podepsali hned. Jasně pochopili smysl podpisové akce: je potřeba umožnit těmto rodinám, které u nás hledají útočiště, důstojný život. Uvědomili si absurdnost toho, že čečenští uprchlíci místo ochrany dostanou na svou žádost o azyl od českého ministerstva vnitra černé na bílém, že v Čečensku nedochází k porušování lidských práv a že se tedy mohou klidně vrátit domů.

Jistě i tito signatáři přitom vnímají, jak jsou Čečenci prezentováni mediálně. O tom, po kolikáté již ruská vojska provádějí genocidu v této malé kavkazské zemi se prakticky nikde nepíše a nehovoří. V médiích se neobjevují články popisující zoufalou situaci Čečenců a objasňující důvody jejich útěku z vlasti. Tím pádem se neprojevuje solidarita, která provázela například uprchlíky z Bosny, kdy se pořádaly sbírky, lidé posílali oblečení, hračky, telefonní karty a hlavně se zajímali o perspektivu těchto uprchlíků.

Od bosenských uprchlíků jsem před léty často slýchávala otázku: „Jak se to mohlo stát, vždyť ještě nedávno jsme v Sarajevu žili všichni pohromadě“. Někteří z nich čekali na konec války, aby se mohli vrátit, jiní říkali, že se už nevrátí. Od čečenských uprchlíků slyším nejčastěji: „Už nebylo možno v tom neustálém strachu a ohrožení žít, ale jakmile to bude bezpečné, chceme se vrátit“. Tito hrdí lidé jsou velice uraženi, že jim nevěříme to, že jejich ohrožení muselo být opravdu krajní a už nad jejich síly, když se rozhodli opustit svoji zemi, své příbuzné. Jsou velice zneklidnění tím, že u nás nenacházejí lidskou solidaritu ani pochopení jejich situace.

V tom, že se v poslední době z médií dovídáme více o mafiánech čečenských (tedy o několika jednotlivcích), než třeba českých (viz beztrestné řádění početné české mafie v Mostě a Litvínově), vidím politický záměr manipulovat veřejným míněním. Je to pohodlné, rafinované a populistické. Velice mě oslovila povídka Jaromíra Štětiny „Vykradači hrobů“ (z knížky „Utřete tělesné šťávy“), v níž hlavní hrdina, Rus, říká: „A co je čečenská mafie? Obrovský úspěch ruské propagandy. Kdyby tak moje máma tušila, že mi propagandistický tlak ruské armády připomíná antisemitskou kampaň v Německu ve třicátých letech. Poslední čečenský zločinec zmizel z povrchu země roku 1859, kdy Rusko okupovalo Čečnu. Od té doby Rusko metodicky ničí kulturní tradice civilizace, která je mu cizí. Ruská anexe způsobila rozpad čečenské státnosti, a tím i konec odpovědnosti čečenského státu za zločiny. Všichni zločinci, kteří hovoří čečensky, čečenskojazyční, všichni mafiáni jsou vychováni a vznikli v ruském státním systému, je za ně zodpovědné Rusko a jsou to ruští mafiáni.“

Prakticky nikdo z Čečenců nedostává v ČR azyl. Protože jim není nabízena jiná alternativa, jak přečkat v ČR dobu svého ohrožení, pokoušejí se přejít hranice sousedních zemí, v nichž naděje na azyl je. Pokud se jim to nepodaří a jsou vráceni, ministerstvo vnitra jim azylové řízení zastaví a vyhostí je z ČR. V důsledku mediální manipulace, z níž plyne přinejmenším lhostejnost k osudu čečenských uprchlíků, a politiky ministerstva vnitra pak Čečencům zbývá málo alternativ - vrátit se na území Ruské federace, kde jim hrozí pronásledování, nebo opětný pokus o překročení hranic sousedních států či zůstat v ČR nelegálně. Ani jedna z těchto alternativ přitom neřeší jejich situaci a nedává jim perspektivu.

Lidé, kteří se připojí k podpisové akci členů o.s. Tolerance (www.rasismus.cz/cecna/), vzkazují těmto ohroženým rodinách, že jim není lhostejné, co se s nimi děje. Za tuto solidaritu a odvahu jim děkuji.

Věra Roubalová,
členka o.s. Tolerance a občanská společnost

Text petice je k dispozici zde.

VYHLEDÁVÁNÍ
  

[více parametrů]

 © 2000-2024 Prague Watchdog  (see Reprint info).
Názory uveřejněné na tomto webu nemusejí vyjadřovat názory redakce "Prague Watchdog",
která se snaží představit široké spektrum pohledů na konflikt na severním Kavkaze.
Reklama
Stop ruské agresi v Gruzii!