SEZNAM ODKAZŮ

Jak zabíjet komára kladivem aneb Ruská armáda zkouší bojovat s terorismem

Petr Janouch, exkluzivně pro Prague Watchdog

Situace, v jaké se nyní nachází ruská armáda na neklidném severním Kavkaze, vykazuje prvky absurdity a paradoxu. Armáda se stále zapojuje do protiteroristických operací, k nimž není určena, a dlouhodobě se potýká s chronickými problémy zastaralého vybavení a nedostatečného výcviku.

Ruský ministr obrany Sergej Ivanov označil za daných podmínek používání svých mužů v boji s čečenskými separatisty za pokus "zabíjet komára kladivem". Rusové to nicméně zkoušejí dál.

Profesionální odvedenci

Ve Státní dumě ruského parlamentu byl v březnu definitivně schválen návrh zákona, který umožňuje využívat prostředků (tedy lidí i financí) ministerstva obrany k boji s terorismem. Oficiálně jde o součást reakce vlády a administrativy prezidenta Putina na tragédii v severoosetském Beslanu, pozorovatelé však zákon pokládají spíše za snahu legitimizovat již existující postupy používané na severním Kavkaze.

Vojáci ze 42. motostřelecké divize, která je trvale rozmístěna v Čečensku, se totiž už dlouhou dobu podílejí na operacích proti čečenským ozbrojencům. Stejnou roli hráli dříve také výsadkáři ze 76. výsadkové divize ze Pskova, kteří ale již byli koncem loňského roku staženi.

Ve 42. divizi slouží od počátku letošního roku pouze tzv. kontraktniki, tedy profesionální vojáci se smlouvou. A ministr obrany Ivanov je chválí. Podle něj při protiteroristických operacích na severním Kavkaze prokázali, jak jsou efektivní. Právě oni prý vymýšlejí a zkoušejí nové přístupy ve využívání armády k boji s nezákonnými ozbrojenými formacemi.

Otázkou zůstává, jek se podařilo v poměrně krátké době nahradit vojáky základní služby profesionální armádou. Částečně nepochybně díky finanční motivaci. "Kontraktnik" bez hodnosti si v Čečensku přijde se všemi příplatky údajně na 16 až 17 tisíc rublů měsíčně (přibližně 14 tisíc korun). Přitom průměrný plat profesionálního vojáka v hodnosti vojína mimo toto nebezpečné území je 7046 rublů.

Na druhou stranu si některé organizace na obranu lidských práv již stěžovaly na to, že vojenští velitelé nutí vojáky základní služby k "dobrovolnému" podpisu kontraktu. Podobné případy byly zaznamenány v Ingušsku, kde kvůli tomu skupina vojáků dokonce pohrozila dezercí. V dopise lidskoprávním organizacím anonymně popsali hrubý nátlak svých nadřízených i hrozby trestem za neuposlechnutí rozkazu dokument podepsat.

Podle pozorovatelů se jedná o snahu v typicky "sovětském" stylu naplnit tabulkové počty a splnit dřívější prohlášení prezidenta Putina o tom, že od ledna v Čečensku nebudou ve vojskách ministerstva obrany sloužit vojáci základní služby. Divize složená z takto „najatých“ profesionálů tak logicky trpí klasickými neduhy ruské armády. Vojáci se smlouvou prokazují stejný nedostatek disciplíny, včetně šikany, kriminálních sklonů a korupce, jako zbytek ruské armády. To snižuje nejen jejich bojovou výkonnost, ale i respekt u místního obyvatelstva.

Možnost jejich účinného nasazení navíc snižuje staré a opotřebované vybavení. Zastaralé komunikační prostředky nahrazují vojáci nákupem moderních vysílaček za vlastní peníze, neprůstřelné vesty jsou staré a nikdo je nevyměňuje a nedostatek kvalitního vybavení pro noční sledování znamená, že protivník se v noci pohybuje nikým neohrožován.

Neprofesionální velení

Podle šéfa Akademie vojenských věd Mahmuda Garejeva hlavní ruský problém v boji s terorismem tkví v nedostatečné koordinaci a neprofesionalitě velitelů. Odpovědné orgány - tedy Federální bezpečnostní služba (FSB) a ministerstva obrany a vnitra - si nedokáží efektivně spolu vyměňovat informace a koordinovat své podřízené přímo v Čečensku.

V Čečensku přitom nyní působí podle oficiálních údajů celkem asi 80 tisíc příslušníků ruských ozbrojených sil nejrůznějšího druhu a přibližně 14 tisíc zaměstnanců místních bezpečnostních orgánů (nejznámější z nich - podřízení promoskevského vicepremiéra Ramzana Kadyrova - jsou obviňováni z únosů a hrubých porušování lidských práv).

Pokud tyto počty skutečně odpovídají pravdě, zvýšila se od října 2003 početnost ruských ozbrojených sil v Čečensku o pět tisíc lidí.

Dumou schválený návrh protiteroristického zákona mění pravidla hry. Dosud za koordinaci federálních aktivit odpovídali důstojníci z FSB, nyní by v případě teroristického útoku měl velet důstojník z vojsk federálního ministerstva vnitra.

Armáda a speciální jednotky

Do hry ale ještě navíc vstupují tzv. speciální úkolová seskupení vojsk ministerstva vnitra určená pro protiteroristické operace, o jejichž zřízení rozhodl prezident Putin po loňských útocích na policejní stanice v Ingušsku. Tyto jednotky mají mít podle některých údajů až 19 tisíc mužů. K dispozici mají mít i vlastní letecké síly.

Prezident Putin by si sice přál, aby elitní armádní jednotky brzy dosáhly západní úrovně v modernizaci vybavení, není ale příliš jasné, jak toho docílit. Jeden z příslušníků české protiteroristické jednotky se domnívá, že v tomto směru Rusové narazí na svou obrovskou ješitnost v oblasti taktiky a také na to, že „FSB nevěří nikomu ze zahraničí kvůli minulé podpoře čečenských separatistů minimálně na politické úrovni“.

Podle bývalého šéfa jednotky Alfa, speciálního útvaru FSB, Sergeje Gončarova je účast armády v protiteroristických operacích nezbytná. „Ty časy, kdy několik důstojníků z Alfy mohlo zaútočit na pár teroristů držících rukojmí a ukončit to během několik minut, jsou pryč. Teď je to už opravdická válka,“ prohlásil Gončarov pro anglicky psaný list Moscow Times. Nasazení armády v takových případech, jako bylo obsazení školy v Beslanu, je proto podle něj logické.

Citovaný český důstojník je však toho názoru, že právě Beslan ukázal nepřipravenost ruských sil čelit podobným útokům. Tehdy na teroristy obsazenou školu plnou dětí zaútočili ozbrojení civilisté, které armádní jednotky nedokázaly udržet v rozumné vzdálenosti od místa operace. V tu chvíli musely nastoupit dosud ne zcela připravené speciální jednotky Alfa.

Voják, nebo žoldák?

Ruská armáda se očividně nenachází v uspokojivém stavu. Aby se znovu stala efektivní bojeschopnou silou, bude vedle profesionalizace velení a modernizace vybavení také zřejmě nutné změnit vztah k řadovým vojákům.

O přístupu Ruska k vlastním vojákům nyní svědčí nikoli plánované bombastické oslavy vítězství ve Velké vlastenecké válce, ale spíše neochota a neschopnost důstojně se postarat o vlastní zraněné z novějších konfliktů.

Známý je takřka tragikomický případ z letošního ledna, kdy ruský oblastní soud v Orlu doporučil veteránovi první čečenské války Gennadiji Uminskému, aby odškodnění za svá zranění utrpěná v roce 1996 v Grozném žádal po Šamilu Basajevovi, neboť právě jeho bojovníci na Uminského tehdy stříleli.

Uminskij byl zraněn v době, kdy ještě v Čečensku "pro čest a slávu vlasti" bojovali odvedení vojáci základní služby. Jak se asi ruská veřejnost postaví ke svým zraněným profesionálním vojákům a ke zvýšeným výdajům na modernizaci jejich vybavení, když takové zaměstnance jiných armád část ruského tisku označuje za "žoldáky"?

Autor je nezávislý publicista.

(A,B)