SEZNAM ODKAZŮ

Kdo mohl unést Kennetha Glucka?

Po únosu šéfa mise Lékaři bez hranic přestaly do Čečenska proudit humanitární dodávky
Zprávy z Čečenska se v českých médiích objevují velmi nahodile a cílem jejich zveřejnění je nezřídka potřeba vyplnit přebývající prostor.

Petr Janouch, psáno pro Lidové noviny

Informace o rusko-čečenském válečném konfliktu nepřicházejí průběžně a vždy se popisem událostí, které jsou na denním pořádku, snaží vyvolat dojem výjimečnosti. A tak se stává, že se od sebe víceméně neliší a utvrzují čtenáře, posluchače a diváky v ruském pohledu na situaci: válka v Čečensku skončila, jen mírotvorné ruské jednotky musejí čas od času odolávat útokům čečenských teroristů. Ve čtvrtek 9. ledna však došlo v Čečensku k velmi závažné události, o které informovala i většina českých médií. Poblíž obce Staryje Atagi byl unesen americký občan Kenneth Gluck, šéf mise organizace Lékaři bez hranic (MSF) na Severním Kavkaze. Česká média dle očekávání popsala incident v souladu s prvními prohlášeními ruské strany, podle nichž jde o další teroristický akt čečenských separatistů, který jim byl navíc umožněn tím, že humanitární pracovníci v Čečensku ignorují bezpečnostní předpisy. S ohledem na vývoj konfliktu a humanitární situace v Čečensku v uplynulém roce však jde o naprosto výjimečnou událost, která může mít závažné důsledky nejen pro Glucka samého, ale i pro desetitisíce Čečenců, kteří jsou zcela závislí na humanitární pomoci. Nabízí se proto otázka, kdo by mohl mít zájem na únosu jednoho z nejzkušenějších humanitárních pracovníků na severním Kavkaze.

Historie únosů v Čečensku devadesátých let je dlouhá a byla i jedním z oficiálních motivů Ruska k rozpoutání druhého válečného konfliktu v zemi za poslední desetiletí. Světovou veřejnost nejvíc pobouřil únos tří Britů a jednoho Novozélanďana v říjnu 1998, kteří byli posléze nalezeni popravení. V poslední době se proslýchalo, že čečenským bojovníkům docházejí peníze a bezpečnostní situace v Čečensku se bude přiostřovat, v souvislosti s Gluckovým únosem však žádné požadavky zatím vzneseny nebyly a bývalý čečenský vicepremiér a ministr propagandy Movladi Udugov, který je dnes považován za hlavního ideologa čečenských bojovníků, tuto možnost rezolutně vyloučil. Spolu s ním se přihlásili i někteří prominentní čečenští bojovníci (včetně Rusy obviněného R. Achmadova) a stejně jako prezident Maschadov bezprostředně vyhlásili po Gluckovi pátrání.

Každému muselo být jasné, že po únosu humanitárního pracovníka bude následovat přerušení dodávek humanitární pomoci. Všechny významné humanitární organizace, společnost Člověk v tísni nevyjímaje, se opravdu z Čečenska stáhly, což znamená, že desetitisíce osob na čečenském území nemají uprostřed zimy žádný přísun základních potravin ani dalšího humanitárního materiálu. Nebude-li v nejbližší době Gluck propuštěn a nebudou-li vyjasněny okolnosti únosu včetně potrestání viníků, dodávky humanitární pomoci zcela jistě nebudou plně obnoveny. To bude mít pro civilní čečenské obyvatelstvo fatální důsledky. Můžeme mj. předpokládat, že za absence humanitární pomoci v Čečensku dojde k exodu 40 - 50 tisíc Čečenců do sousedních provincií, zejména do Ingušska. Tam však již byla ukončena registrace běženců a noví uprchlíci s největší pravděpodobností nebudou mít na příjem humanitárních dávek nárok. Čečenci, kteří se rozhodnou zůstat, mohou na obnovení humanitární činnosti čekat i několik měsíců. Za útokem může stát některá z nekontrolovatelných čečenských bojůvek. Při proklamované mobilizaci sil všech znepřátelených stran (ruská armáda, čečenští političtí představitelé a bojovníci, proruská čečenská administrativa) a čečenského civilního obyvatelstva by však Gluckovo osvobození v takovém případě mělo být otázkou několika dní. Zajímavá jsou však zejména některá prohlášení ruské strany, podle kterých se humanitární konvoj po Čečensku pohyboval s falešnými propustkami. Stejné zdroje totiž uznávají, že Gluck a spol. projeli čtrnácti kontrolními posty a že poblíž obce Staryje Atagi právě probíhaly nechvalně známé "kontrolní akce" ruských vojáků (častěji nazývané čistky - "začistky"). K únosu tedy došlo v situaci, kdy ruští vojáci měli přesné informace o pohybu humanitárních pracovníků a nacházeli se v oblasti ve větším než malém počtu. Navíc jsou na všech cestách vedoucích do obce ve vzdálenosti 1,5 až tři kilometry ruské kontrolní posty, kterými bez propustky nelze projet. Lékaři bez hranic v Čečensku působili již za první války a, jak napovídá název organizace, specializují se na spolupráci s nemocnicemi. Proslýchá se, že Gluck jako šéf mise má již velmi rozsáhle zdokumentovány případy porušování lidských práv a zločinů proti lidskosti, o něž se s ním podělili lékaři nemocnic, se kterými byl v průběžném kontaktu. Zveřejnění podobného podrobného materiálu ve světových médiích by jistě snížilo kredibilitu ruských "mírových" operací v zemi.

V minulosti se na únosech nepodíleli pouze Čečenci. Existují četné důkazy o vazbách mezi únosci a ruskou Federální bezpečnostní službou (FSB) - nástupkyní KGB io únosech čečenských civilistů páchaných v současné době vojáky ruské armády. Připomeňme navíc, že tlak mezinárodního společenství na ukončení konfliktu sílí zejména pod vlajkami mezinárodních organizací dohlížejících na lidská práva, jako je Human Rights Watch či Amnesty International. I Gluckův zaměstnavatel na sklonku minulého roku vydal zásadní zprávu o porušování práv civilistů v Čečensku a na oficiální návštěvu Ruska přiletěla delegace Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE). Cílem návštěvy byla kontrola plnění doporučení PACE, týkající se porušování lidských práv v Čečensku. Pracovní skupina, vedená lordem Juddem, měla za úkol vypracovat doporučení pro lednové zasedání PACE, na kterém by mělo padnout rozhodnutí o zrušení pozastavení volebního práva Ruska v tomto orgánu. Gluckův únos ruská média vykládají jako další hmatatelný důkaz, že Čečenci jsou národem teroristů, který je třeba pacifikovat všemi dostupnými prostředky. Přiostřená bezpečnostní situace je zároveň dostatečným důvodem, aby delegace PACE na území Čečenska raději nevstupovala. Pohyb humanitárních organizací, které mají možnost sbírat poznatky o bezútěšné situaci v zemi, po Čečensku, byl navíc již dlouho trnem v oku čelných ruských představitelů. Není třeba mít příliš konspirativní mysl, aby člověk dospěl k názoru, že Gluckův únos hraje do karet právě ruským imperialistickým snahám. Některá ruská média již koneckonců upozorňují na paralely mezi únosem Kennyho Glucka a loňským "únosem" korespondenta Rádia Svobodná Evropa Andreje Babického. Nadace Glasnost, pravděpodobně nejkvalitnější zdroj informací o dění na Severním Kavkaze, zveřejnila v pondělí 15. ledna informaci, že obyvatelé Starých Atagů jsou jednomyslně přesvědčeni o tom, že do únosu Kennetha Glucka byly zapojeny tajné služby Ruské federace. Ať již za únosem Kennyho Glucka stojí kdokoli, je jeho urychlené propuštění nezbytné pro plné obnovení humanitární pomoci v Čečensku. Přes veškerá prohlášení ruské strany však lze pochybovat o schopnosti (a částečně i o upřímné snaze) ruských vojáků Glucka osvobodit. Je proto klíčové, aby mezinárodní komunita nepolevovala v nátlaku na ruské politické představitele a nutila je průběžně informovat o stavu pátrání. Zapomenout na Glucka by totiž mohlo znamenat zapomenout ina desetitisíce živořících Čečenců.