SEZNAM ODKAZŮ

Souhrnná zpráva Společnosti Člověk v tísni ČEČENSKO - INGUŠSKO, srpen - říjen 2000

Zpráva Společnosti Člověk v tísni při České televizi

Čečensko - Ingušsko, srpen - říjen 2000

Šimon Pánek
PINF Chief of Operations

Josef Pazderka
NC Senior Program officer

Ingušsko

1. Obecná situace
1.1. Uprchlíci - počty
1.2. Uprchlíci - životní podmínky
1.3. Stav domácností
1.4. Podmínky pro práci humanitárních organizací

2. Projekty Společnosti Člověk v tísni
2.1. Pomoc v divokých táborech
2.2. Školy - největší síť vzdělávání pro uprchlíky
2.3. Zdravotnictví

Čečensko

1. Obecná situace
1.1. Životní podmínky obyvatelstva
1.2. Vojenské akce
1.3. Lidská práva
1.4. Podmínky pro práci humanitárních organizací

2. Projekty Společnosti Člověk v tísni
2.1. Distribuce potravin a hygienických potřeb v Grozném
2.2. Humanitární materiál pro hlavní město
2.3. Rekonstrukce škol v Grozném
2.4. Rekonstrukce střech ve zničených vesnicích
2.5. Další konvoje
2.6. Závěr

Ingušsko

1. Obecná situace
1.1 Uprchlíci - počty

Počet čečenských uprchlíků v Ingušsku přes léto klesl. Situace v jejich původních domovech v Čečensku se ve srovnání s jarem mírně stabilizovala. Návratu uprchlíků zpět domů přispělo také letní počasí, stejně jako (byť nedostatečné) zahájení distribuce humanitární pomoci v některých regionech Čečenska.
Oficiální údaje ingušského Ministerstva pro výjimečné situace (EMERCOM) a Migrační služby evidují v Ingušsku 140 000 uprchlíků. Podle počítačové databáze Dánského výboru pro uprchlíky (DRC), která je podkladem pro vydávání humanitární pomoci, je jich v Ingušsku registrováno cca. 170 000. Rozdíl je s největší pravděpodobností způsoben tím, že lidé, kteří se již vrátili do Čečenska, zajíždějí jednou měsíčně pro dávku pomoci zpět do Ingušska a zůstávají tam také zaregistrováni.
Z celkového počtu uprchlíků v Ingušsku (Společnost považuje za reálný cca. 150 000 lidí), se většina nachází v hostitelských rodinách, kde uprchlíci žijí buď u příbuzných či za úplatu. Zbytek, přibližně 30.000 lidí, pak našel útočiště ve stanech a v divokých táborech.

1.2. Uprchlíci - životní podmínky

Situace v divokých táborech zůstává velmi špatná. Lidé přežívají v místnostech stlučených z prken, igelitů, plechů a dek, v prostorách bývalých kravínů, továren, skladů, apod. Improvizované tábory jsou ve většině případů na okraji či zcela mimo zájem humanitárních organizací. Jednak pro svoji odlehlost, jednak pro logistickou náročnost distribuce. Podmínky ve větších stanových táborech jsou pozitivnější alespoň v tom, že tábory jsou velké, tedy v centru pozornosti humanitárních agentur i místních orgánů. Většinou jsou také vybaveny polními kuchyněmi, ambulancí, stanovými školami a bývají častým cílem jednorázových dodávek pomoci, která je rozdávána "nad plán" pravidelných měsíčních přídělů.
Příprava na zimu má, stejně jako snaha zajistit v táborech dostatek lékařské pomoci pro uprchlíky zásadní význam. Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) začal nedaleko ingušského města Slepcovskaja stavět ve spolupráci s ministerstvem pro výjimečné situace Ingušska (EMERCOM) další velký stanový tábor "Alina", do kterého se mají na zimu přesunout lidé z nejohroženějších míst, především z železničních vagónů, ve kterých již rok žije přibližně 12.000 lidí. Další projekt UNHCR by měl pokrýt ve spolupráci s International Rescue Commitee (IRC) přibližně 50 nejhorších ingušských divokých táborů, ve kterých je plánováno provedení nejnutnějších úprav před příchodem zimy (winterization).

1.2 . Stav domácností

Průzkum stavu domácností, provedený v září monitory WFP ve spolupráci se Společností Člověk v tísni, prokázal nepoměrně lepší situaci čečenských běženců v Ingušsku než lidí, žijících v postižených oblastech Čečenska. Mezi hlavní problémy ingušských uprchlíků patří podle průzkumu přetrvávající nemoci (chřipka, chronické nachlazení, průjmy, TBC, atd.), nedostatečné zateplení obydlí a nedostatek míst pro děti ve školách. Monitoring definoval rizikové skupiny (mnohočetné rodiny s malými dětmi, invalidy či starými lidmi), závislé dlouhodobě na humanitární pomoci, poskytované takřka výhradně zahraničními organizacemi. Pomoc potravinami, hygienou a dalšími nezbytnými věcmi je běženci chápána nejen jako přísun životně důležitých potřeb, ale také jako zdroj finančních prostředků pro nákup jiných nezbytností. Potraviny a hygiena se velmi často pře-prodávají dále a získanými penězi rodina pokrývá jiné nutné výdaje (nákup léků, vyřizování náhradních dokumentů atd).
Z celkového počtu přibližně 34.000 školou povinných dětí uprchlíků, které se nacházejí v Ingušsku, jen 13.000 dochází do škol, ostatní jsou již více než rok bez možnosti pokračovat ve školní docházce. Mnohé děti z důvodů bojů vůbec do školy v posledních letech nehodily a začínají po "dlouhých prázdninách" Kapacita ingušských škol je zcela naplněna, v mnoha z nich se vyučuje na tři směny.

1.4. Podmínky pro práci humanitárních organizací

Bezpečnostní situace v Ingušsku se nemění, nutnost ozbrojené ochrany pro cizince zůstává, žádné signály upozorňující na hrozbu únosů se ovšem v posledních měsících neobjevily. S přibývajícím počtem humanitárních organizací rostou ceny za nájmy domů pro cizince, zlepšilo se internetové spojení. Všechny ostatní podmínky pro práci v Ingušsku, či vytvoření základny v Ingušsku a práci v sousedním Čečensku jsou dobré.
Humanitární organizace dnes v Ingušsku představují podstatně silnější skupinu, která je schopna výrazně pomoci uprchlíkům, než začátkem roku 2000.

2. Projekty Společnosti Člověk v tísni
2.1. Pomoc v divokých táborech

Již začátkem roku 2000 se Společnost Člověk v tísni rozhodla věnovat zdroje vyčleněné pro Ingušsko na zlepšení situace uprchlíků v tzv. divokých táborech. Přibližně pětina těchto uprchlických center (18 táborů velikosti od desítek, po více než pět se uprchlíků v obcích Altievo, Plijevo, Karabulak a Trojickaja) byla začleněna do programu distribuce dětských potravin, zlepšování podmínek života vybraných potřebných rodin a poskytnutí základní zdravotní péče a možnosti školní docházky.

2.2. Školy - největší síť vzdělávání pro uprchlíky

Program pokračuje i v podzimních měsících. Hlavní pozornost se soustředila na projekt stanových škol. Podle údajů ingušského ministerstva školství dochází do škol pouze 30 procent dětí uprchlíků. Společnost otevřela první stanové školy již v zimě a v minulém školním roce je provozovala z vlastních zdrojů. Poté předložila projekt celkem patnácti škol Dětskému fondu UNICEF, který byl přijat a v rámci projektu dnes Společnost provozuje patnáct stanových škol, do kterých chodí celkem 902 dětí. Všechny školy jsou umístěny v místech, kde byla možnost školní docházky dětí doposud vyloučena.
Ve stádiu přípravy je projekt dalších 20 stanových škol (v některých místech uvažujeme i provizorních dřevěných školách s velkou kapacitou), které pro uprchlické děti v Malgobeckém okrese Ingušska (nejvzdálenější oblast Ingušska s nesporně nejhoršími podmínkami pro uprchlíky). Celkový počet stanových škol Společnosti Člověk v tísni v Ingušsku tak dosáhne 35 a stane se tak největší sítí náhradního školního vyučování pro uprchlíky v Ingušsku. Finančně je projekt zajištěn jen částečně, Společnost proto hledá donátory, kteří by byli ochotni podpořit tento program. Chybí zejména prostředky na mimoškolní aktivity uprchlických dětí, které jsou velmi důležité jako součást alespoň minimální psychosociální práce s dětmi a na platy učitelů, kteří jsou také uprchlíci

2.4. Zdravotnictví

Mobilní klinika Společnosti Člověk v tísni, která poskytuje základní zdravotnickou péči v 9ti divokých táborech v ingušských obcích Altijevo, Plijevo a Trojickaja, Karabulak a Nazraň pokračuje v činnosti. Pomoc lékaře je zaměřena na prohlídky nemocných, prevenci onemocnění, distribuci základních léků a podle možností také na pomoc při evakuaci závažně nemocných na operace do Ingušska, jiných částí Ruska nebo do zahraničí.

Čečensko

1. Obecná situace
1.1. Životní podmínky obyvatelstva

Situace v postižených místech Čečenska, zejména v rozbombardovaném Grozném a ve zničených podhorských vesnicích je před začátkem zimy kritická. Obyvatelé se snaží aspoň provizorně připravit se na přežití zimy, shánějí materiál na zpevnění střech a zakrytí oken. Mezi základní problémy patří bezpochyby pravidelný přísun potravin, dostupnost základní lékařské péče a školní výuky pro děti.
Přísun humanitární pomoci a materiálu do Čečenska je ve srovnání se sousedním Ingušskem výrazně menší a není jisté, zda lidé v těchto oblastech zůstanou i v zimě. O tom, zda se lidé rozhodnou odejít během nadcházející zimy v zásadě tři faktory: a.) rozsah ozbrojených střetů mezi federálními silami a čečenskými bojovníky, stejně jako rozsah necíleného ostřelování civilisty obydlených oblastí, b.) množství humanitární pomoci, které se podaří do země dopravit a c.) obnovení dodávek plynu, který slouží k vaření, topení i svícení.

1.2. Vojenské akce

Rozsáhlejší boje mezi čečenskými partyzánskými oddíly a ruskou armádou v Čečensku od jara roku 2000 neprobíhají. Podle dostupných informací zbyla v horách na jihu země jen nepatrná část bojovníků. Velká většina z nich se již během jarních a letních měsíců vrátila do svých vesnic, k civilnímu životu, někteří z polních velitelů odešli za hranice nebo se dostali do rukou federálních jednotek. Část bojovníků, odhady jsou velmi přibližné a pohybují se kolem 1.000 - 2.000 mužů, lze stále považovat za potencionálně "živé" či "mobilizovatelné". Je mezi nimi i řada mužů, kteří bojovali v jednotkách polních velitelů Basajeva a Chattába. Opětovné vypuknutí rozsáhlejších bojů je ovšem nepravděpodobné, zejména pro výraznou ztrátu podpory bojovníkům ze strany civilního obyvatelstva.
Zůstává tedy nepřehledná, vleklá partyzánská válka s ojedinělými útoky. Probíhají napadení ruských kontrolních postů či vojenských kolon, noční střelba a destrukce techniky i živé síly s použitím dálkově odpalovaných min tzv. fugasů, které jsou nastražovány na cestách a podél nich a odpáleny, když se vojenská technika přiblíží (především v Grozném a na některých komunikacích v podhorských oblastech Čečenska). Během odvetných akcí federálních jednotek a následkem některých výbuchů umírají i čečenští civilisté. Kdo provádí a financuje tyto útoky a zda je jejich cílem pokračování čečenského boje proti federálním jednotkám (a která skupina bojovníků za nimi stojí) či v některých případech naopak záměrné vytváření ohnisek napětí, na které vojenské jednotky reagují rozsáhlými kontrolami (tzv. "začistkami") celých vesnic či čtvrtí města a podle výpovědí místních také zabavováním věcí, které mají nějakou cenu, nelze jednoznačně určit. Střelba, začistky, výbuchy min a dělostřelecká palba do hor patří k pravidelným událostem každého čečenského dne.
Podle nepotvrzených informací probíhají neoficiální jednání mezi federálními silami a prezidentem Maschadovem, ukončení vleklého konfliktu je však stále v nedohlednu.

1.3. Lidská práva

Přetrvává závažné porušování základních lidských práv civilního čečenského obyvatelstva. Lidé, zejména mladí čečenští muži od 18 do 35 let, jsou na základě malicherných záminek zadržováni a vězněni, jejich příbuzným nejsou podávány základní informace o důvodu jejich zadržení či dalším osudu. Podle výpovědí místních jsou v některých případech za propuštění náhodně zadržených požadovány peníze. Při tzv. začistkách dochází, podle výpovědí místních obyvatel, ke krádežím, nezákonným zadržováním a fyzickým násilnostem ze strany ruských vojáků. Výjimkou nejsou ani náhodné výstřely do civilistů, občasné bombardování či dělostřelecká palba do obydlených míst Čečenska.
Podle výpovědí místních obyvatel pokračuje dosti časté vymáhání úplatků za průjezd přes vojenské kontrolní posty, kterých jsou na území Čečenska stovky. Stává se tak na základě nejrůznějších záminek, jako je konstatování, že řidič má starý či špinavý řidičský průkaz, nemá výstražný trojúhelník, veze si v kanystru 20 l benzínu apod.
Rozměr nezákonností je ve srovnání se zimními měsíci (v té době však probíhaly živé boje) menší, se stabilizací a zpřehledněním situace se mírně zlepšila kontrola velení federálních jednotek nad vlastními vojáky. V žádném případě však nelze považovat situaci za právní stav, kdy jsou občanská a lidská práva civilních obyvatel silovými strukturami hájena, právě naopak jsou jimi velmi často porušována. Civilisté jsou kromě fyzického nebezpečí vystaveni neustálému strachu z nepředvídatelných vojenských akcí i z nezákonností, které se dosud stávají zcela běžně.

1.4. Podmínky pro práci humanitárních organizací

Dovoz humanitární pomoci do Čečenska je od konce září komplikován novými nařízeními.. Povolení k průjezdu vydává nová čečenská vláda ve spolupráci s ruskou federální armádou. Pnutí mezi těmito dvěma stranami (s největší pravděpodobností spor o vyšší kompetence čečenské strany) bylo nejspíše důvodem toho, že dovoz potravin, léků i další pomoci pro strádající obyvatelstvo Čečenska byl humanitárními organizacemi zpožděn, v některých případech úplně odložen.
Pro vypravování humanitárních konvojů do nitra země obecně doposud nebyla vytvořena jednotná pravidla, přestože vrcholní představitelé Ruské federace oznámili již v červnu, že humanitární pomoc je v Čečensku vítána. Realitou zůstává, že každé organizaci se daří získat povolení s různým stupněm úspěšnosti. Představiteli nové čečenské vlády v Gudermesu byly navrženy čtrnáctidenní povolení s konkrétním rozpisem každého transportu. Tento systém ovšem znemožňuje operativní a efektivní distribuci pomoci na území Čečenska, zejména proto, že dodávky potravin a materiálu do Ingušska (odkud jsou vypravovány konvoje do Čečenska) jsou z různých, především transportních a celních příčin, velmi nepravidelné a téměř neodhadnutelné.
Bezpečností situace není ideální, ale na většině území Čečenska lze, při dodržování přísných bezpečnostních pravidel a zvýšené opatrnosti pracovat.

2. Projekty Společnosti Člověk v tísni
2.1. Distribuce potravin a hygienických potřeb v Grozném

První konvoje do válečného Čečenska vypravila Společnost Člověk v tísni v lednu roku 2000 a na jaře a začátkem léta v nich intenzivně pokračovala. Směřovaly do různých válkou zasažených míst země (od konce března zejména do zničeného hlavního města Grozného) a obsahovaly základní potraviny, hygienické potřeby, teplé oblečení, léky, apod. Do Čečenska bylo dopraveno téměř 700 tun pomoci. Během první poloviny roku tak Společnost vynaložila na projekty pomoci v Čečensku a Ingušsku přibližně 500.000 USD, které se jí podařilo získat z různých zdrojů v ČR i v zahraničí (největší dárci: Charles S. Mott Foundation, Město Praha, veřejná sbírka SOS Čečensko v ČR, ministerstvo zahraničních věcí ČR, Caritas Austria).
Program pomoci pokračuje i v druhé polovině roku. Projekty Společnosti v Čečensku jsou realizovány v rámci smluv se Světovým potravinovým programem OSN (WFP) - potraviny a Vysokým komisariátem pro uprchlíky OSN (UNHCR) - hygienické potřeby. Od srpna rozdává Společnost měsíčně prostřednictvím 6 distribučních míst ve třech hlavních a nejvíce zasažených čtvrtích Grozného (Oktjabrské, Zavodské a Leninské) základní potraviny (mouku, olej, hrách a sůl) a hygienické potřeby (mýdlo či prací prášek) pro ohrožené skupiny obyvatel - děti, staré lidi, těhotné a kojící matky, neúplné rodiny, invalidy a uprchlíky. Rozdávání probíhá na základě jmenných seznamů, vycházejících z databáze Dánského výboru pro uprchlíky (DRC), který vede registraci obyvatel v Čečensku. V současných podmínkách města je náročné v systému distribuce udržet pořádek a přehlednost, ale jedině tak se pomoc skutečně dostane přímo do rukou těch, kteří ji potřebují. Během dosavadních tří kol distribuce (srpen, září, říjen) se počet příjemců zvýšil z 31 000 na téměř 37 000 osob. Do Grozného bylo tak Společností dopraveno a příjemcům rozdáno téměř 1100 tun základních potravin a hygienických potřeb z prostředků OSN.

DISTRIBUČNÍ LIST SPOLEČNOSTI ČLOVĚK V TÍSNI PRO TŘI ČTVRTI V GROZNÉM
(srpen-říjen 2000)

WFP / UNHCR

Mezi ohrožené skupiny patří:
1. děti do 16-ti let
2. starší 55-ti let
3. těhotné a kojící ženy
4. mentálně a fyzicky postižení lidé
5. neúplné rodiny
6. uprchlíci

Distribuce proběhla ve třech čtvrtích v Grozném (Oktjabrské, Zavodské a Leninské). Čtvrtou čtvrť pokryl Dánský koncil pro uprchlíky.

Přivezené komodity (v tunách)

2.2. Humanitární materiál pro hlavní město

Společnost Člověk v tísni se stala vůdčí humanitární organizací v Grozném a snaží se před blížící zimou intervenovat pro zajištění části podmínek nutných k životu ve městě. Distribuční systém Společnosti ve městě má kapacitu až 1.000 tun materiálu (při cíleném rozdělování) měsíčně, kapacita operativních transportních konvojů je obdobná. Společnost proto požádala UNHCR o uvolnění značného množství dalšího humanitárního materiálu a začíná jej distrubuovat uvnitř města. Během září se díky této spolupráci podařilo rozdat boty a trička pro 6.100 dětí, ve 25 grozněnských školách zakrýt okna ve třídách igelitovými fóliemi, v nejbližším období by se mělo množství materiálu výrazně zvýšit.

2.3. Rekonstrukce grozněnských škol

Z prostředků americké nadace Charles Stewart Mott Foundation byla Společností zahájena rekonstrukce 14. školy (Leninská čtvrť) a 23. školy (Oktjabrská čtvrť) v Grozném. Budovy nemají okna, ve střechách i obvodovém zdivu je řada děr po zásazích dělostřeleckých granátů a tankových střel, jsou bez elektřiny i vytápění a přesto je navštěvuje téměř 1.500 dětí. Školám bude po rekonstrukci umožněn nepřetržitý provoz přes celou zimu, rozšíření jejich kapacity na více než 2.000 žáků. Díky rychlé a cílené rekonstrukci tak bude moci 10 procent z celkového počtu cca 20.000 dětí zapsaných do škol v Grozném pokračovat ve školní docházce v dobrých podmínkách. Několik dalších škol je v alespoň provozu schopném stavu, ale řada škol je buď zničena natolik, že v nich výuka nemůže být zahájena, či budou z důvodů blížící se zimy brzy uzavřeny.
Na přelomu října a listopadu poskytne UNHCR prostřednictvím Společnosti další igelitové fólie tak, aby alespoň třídy ve všech školách, ve kterých se učí měly zakrytá okna. UNICEF odsouhlasil žádost Společnosti o poskytnutí základních školní potřeby pro 2.000 dětí. Společnost doufá, že bude moci s pomocí školám z vlastních prostředků a díky UNICEF a UNHCR pokračovat i nadále.

2.4. Rekonstrukce střech ve zničených vesnicích

Některé podhorské vesnice, ve kterých probíhaly minulou zimu boje mezi federálními jednotkami a čečenskými bojovníky či byly cílem ostřelování a bombardování, aby nesloužily jako opora ozbrojených skupin (podle informací místních obyvatel také v případech kdy se odmítli "vyplatit" postupujícím federálním jednotkám) jsou zničeny ze 20, 40 až 95 procent (např. zcela rozstřílená obec Komsomolskoje v okrese Urus-Martan). Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) přijal návrh projektu Společnosti Člověk v tísni na základní opravy střech ve vybraných zničených vesnicích, v rámci kterého bude opraveno přibližně 1.000 střech po celém Čečensku. Vlastní distribuce střešní krytiny, velkých plachet na uzavření zasažených domů a igelitů do oken bude zahájena na přelomu října a listopadu. Ve spolupráci s vedením vesnic byly sestaveny seznamy potřebných, každý dům je kontrolován monitory Společnosti, aby splňoval podmínky pro získání pomoci a zároveň je určeno kolik materiálu na opravu střechy a uzavření domu rodina dostane. Projekt je organizačně a logisticky velmi náročný, představuje například přibližně 1.000 rozhovorů s rodinami, transport přibližně 700 tun materiálu do podhorských vesnic, kontrolu distribuce a použití materiálu atd. Společnost pro realizaci vytvořila zvláštní stavební tým, který již několik týdnů pracuje v jednotlivých vesnicích (Duba-Jurt, Katyr-Jurt, Daču Barzoj).
Projekt opravy střech a zajištění alespoň jedné teplé a suché místnosti pro každou rodinu, který realizuje Společnost Člověk v tísni ve spolupráci s UNHCR bude navíc rozšířen díky podpoře české vlády, která věnovala částku 2.000.000 Kč na opravy dalších zničených domů. Podaří-li se oba projekty realizovat před nástupem zimy, bude tak přibližně 8.000 až 10.000 lidí, kteří nyní žijí v troskách, ve sklepích či ve stanech, umožněno přežít v teplé a suché místnosti zimu.

2.5. Jednorázové konvoje s humanitární pomocí

Hlavní kapacita severokavkazské mise Společnosti a její finanční zdroje jsou nyní zaměřeny na pomoc Groznému a na rozsáhlý projekt oprav ve vesnicích. Proto musely být jednorázové konvoje, zásobující odlehlé či velmi potřebné vesnice (tak jako tomu bylo v zimních a jarních měsících) omezeny. V září byl vypraven pouze jeden konvoj a to do Duba-Jurtu. Obsahoval stany, kuchyňské sady a kanystry, poskytnuté UNHCR.

Special PINF/UNHCR distribution

Závěr:

Situace v postižených místech Čečenska, zejména ve zničeném Grozném je před nadcházející zimou kritická. Ve městě není kde žít, čím svítit a topit. Chybí práce, stabilní zdroj základních potravin, potraviny pro děti, oblečení, hygienické potřeby, léky, materiál na zazimování rozbitých domů. Společnost Člověk v tísni je připravena spolupracovat na zlepšení tohoto stavu s donátory a dalšími organizacemi, poskytnout svůj distribuční systém, transportní konvoje a veškeré zázemí, zajistí možnost přítomnosti představitele dárců, pokryje provozní náklady (kromě transportu) a po dohodě s dárci je schopna realizovat pomoc ve městě, které ji nyní, před druhou zimou, opravdu moc potřebuje.

© Člověk v tísni, o.p.s. 2000