„Horalské zvyky“ RuskaUsam Bajsajev, Samaški, Čečensko, exkluzivně pro Prague Watchdog
Čečenské úřady mluví o tom, že je třeba proti členům protivládních uskupení bojovat „podle horalských zvyků“. Mohu se domnívat, že za takové „zvyky“ pokládají věci, jež v Čečensku zdomácněly, jako je podpalování domů povstalců, braní příbuzných do zajetí, nucení otců a matek, aby se veřejně zříkaly svých dětí, případně bestiální tance kolem mrtvých těl partyzánů, které jsou pro větší efekt ukazovány v televizi.
Co mi dělá starosti, to je to, jak Vajnachům přisuzuje pověst barbarů, kteří si jiné zacházení nezaslouží. Já barbar nejsem ani jím nebudu. Nic barbarského není ani v lidech, které neustále vídám kolem sebe. Dodržování vajnašských tradic z nich nedělá antipody civilizace.
Pokud je v tom, co se dnes v republice děje (a co má být dokonce šířeno i za její hranice), nějaká tradice, pak určitě ne místní, nýbrž ruská, která k nám byla s nevelkými změnami pronesena z carských dob skrze sovětské období až do dnešních dnů.
Vezměme si například Urus-Martan na počátku 21. století. Tam bylo všechno, co by dnes někteří označili jako „čečenské metody boje“. Například vyhazování domů účastníků ozbrojených formací do povětří, únosy a vraždy jejich příbuzných.
O výsměchu nad mrtvými těly ani není třeba mluvit: obrněné transportéry s mrtvolami přivázanými k zadní části nebyly v ulicích tohoto města ničím ojedinělým a v okolí města se nacházely všem známá místa hromadné likvidace, kde se lidé vraždili zejména pomocí výbušnin.
To všechno se dělo dávno předtím, než se objevily oddíly, které byly následně začaly označovat zobecňujícím pojmem „kadyrovovské“.
Celý text je k dispozici v ruském jazyce zde a v anglickém jazyce zde. Překlad Adam Havlín (A)
Diskuse
|
