SEZNAM ODKAZŮ

Čečensko jako mediální událost aneb Dva obrazy jedné země

Karel Trepeš, exkluzivně pro Prague Watchdog

Na ruských médiích a jejich přístupu k Čečensku je dobře vidět, jaké poučení si Kreml vzal ze známého Leninova výroku, že biograf je nejlepším propagandistickým nástrojem. V podmínkách 21. století je podobným nástrojem normalizovaná televize. Tištěná média, zejména dražší týdeníky, ke kterým má přístup daleko menší okruh recipientů, jsou ve srovnání s televizí daleko liberálnější.

Přesto ale v referování o dění na severním Kavkaze převládají dva stereotypy, které do značné míry určují pohled dnešní ruské veřejnosti na čečenskou problematiku. Prvním je zpravodajství o dění v Čečensku jako o jednom obyčejném regionu Ruské federace, kde jako kdyby se nikdy nic zvláštního nedělo. Zpravodajské šoty loni ukázaly například otevření další pobočky finančního domu Sberbanky v Gudermesu, obsáhle referovaly o cestě Vlaku přátelství, kterým čečenské folklórní soubory vyvážely „družbu“ do zbytku Ruska a diváci a čtenáři se běžným zpravodajským způsobem dozvěděli o listopadové autohavárii proruského čečenského premiéra Sergeje Abramova nedaleko Moskvy.

S tímto typem referování o Čečensku kontrastují reportáže o těžké práci zakuklených "tvrdých hochů" čečenského vicepremiéra Ramzana Kadyrova, sporadické zmínky o úmrtích ruských vojáků v důsledku teroristických útoků či obrázky zkrvaveného těla někdejšího prezidenta samostatné Ičkerie Aslana Maschadova, dopadeného federálními silami loni na jaře.

Tato "odvrácená strana" Čečenska ale není ve většině ruských médií organicky propojena se současným oficiálním děním v proruském Čečensku, odehrává se jakoby na jiné planetě. Když loni na podzim ruská státní televize odvysílala investigativní pořad o únosech lidí na severním Kavkaze, nepadlo jediné slovo o tom, že část únosů mají na svědomí právě Kadyrovovi lidé. Za všemi podle reportáže stály "podzemní skupiny a mezinárodní teroristé". Nad vzájemně si podobnými obrázky z dopadení dalších několika bojovníků "nezákonných ozbrojených formací" v jakési malé obci se už divák ani nepozastaví.

Parlamentní volby v ruské televizi

Tendence médií vytvářet obraz "dvojího Čečenska" byla patrná i ve zpracování parlamentních voleb, které se v Čečensku konaly 27. listopadu 2005. Celoplošné televize, jež ovládá ruský stát, nabídly v týdnu před volbami několik reportáží o kampani prokremelské strany Jednotné Rusko. Dalším tématem, které propagovalo současnou čečenskou moc, byla reportáž o narození syna čečenského vicepremiéra Kadyrova. Šťastní obyvatelé Grozného v ní na mikrofon blahopřáli nadšenému otci, jako kdyby se narodil princ královského rodu.

Nejzajímavější propagandistický kousek se ale Prvnímu kanálu povedl ve středu 23. listopadu. Před zraky diváků předstoupil dosavadní separatista a příznivce zabitého prezidenta Maschadova, čečenský generál Chizir Chačukajev, a vyzval své krajany, aby složili zbraně a šli k volbám. Chačukajev proti Rusům bojoval od roku 1994 a ruská tajná služba několikrát informovala o jeho likvidaci. Nyní ve zprávách hovořil s reportérem před televizní věží v Ostankinu. Jak se tento muž, který byl dosud označován za teroristu, dostal doprostřed Moskvy, není zcela jasné. Novináři mohli pouze spekulovat, že mu bezpečnost zaručil osobně právě Ramzan Kadyrov, či že vystupující muž nebyl skutečný Chačukajev.

V den voleb se hlavní televizní kanály omezily na krátký šot s oznámením, že volby začaly a konají se bez problémů, ve večerním zpravodajství pak ukázaly, jak volí místní mocní, tedy Ramzan Kadyrov a proruský čečenský prezident Alu Alchanov. Občas se objevily i záběry na unavené Čečence, kteří přišli hlasovat, ovšem žádné velké rozhovory s voliči, žádné dotazy, pro koho dotyčný hlasuje a proč. A jen málo výmluvných záběrů na rozstřílené domy okolo volebních místností, z nichž vlály cáry předvolebních plakátů. Co od voleb čekali samotní obyvatelé Čečenska, to se televizní divák nedozvěděl.

Na druhý den televizní stanice ve zpravodajství přinášely krátké zprávy o postupném sčítání hlasů, vysoké volební účasti a spokojenosti oficiálního Kremlu s tím, že se volby úspěšně konaly. Divák ale neměl ani tentokrát šanci vyslechnout si nějakou analýzu, zda volby měly smysl, zda situaci v zemi zlepší nebo zhorší. V pondělním televizním zpravodajství ale nesměl chybět telefonát prezidenta Putina Alu Alchanovovi s díky za zajištění hladkého průběhu voleb.

Deníky jsou liberální v rámci možností

Deníky, hlavně stále "neposlušný" Kommersant, a především týdeníky měly ve srovnání s televizními stanicemi zprávy před volbami vyrovnanější a také o poznání skeptičtější. Rusky psaný Newsweek například obšírně referoval o rozhodnutí liberálního Svazu pravicových sil, který na kandidátku postavil někdejšího ičkerského ministra obrany Magomeda Chambijeva. Argumenty i Fakty zase napsaly, že o výsledku voleb je podle mnohých rozhodnuto už předem a poslanci mají jediný úkol - upravit čečenskou ústavu tak, aby se Ramzan Kadyrov mohl stát prezidentem už v roce 2006.

Žádný z listů přitom nezpochybňuje právo Ruska rozhodovat o situaci v Čečensku, ani legitimitu voleb samotných. Hlasy ochránců lidských práv, že hlavním argumentem předvolební kampaně byl samopal a že volby ve válečných podmínkách nejsou vůbec legitimní, v hlavních ruských médiích tradičně nezazněly. Zájemci si je mohli přečíst jen na internetových stránkách lidskoprávních hnutí.

Ke cti ruských novinářů z tištěných deníků slouží, že ke kremelské hře na čečenské volby přistoupili s unavenou skepsí. "V čečenských volbách plán účasti překročen," oznamoval titulek Izvestijí den po volbách. "Čečenský parlament zvolen bez ohledu na voliče," napsal Kommersant. "Parlament v Čečensku volili s muzikou," uvedla Nězavisimaja gazeta a i ekonomicky zaměřený list Vědomosti si rýpl: "Parlament zvolili do oběda". Deníky tak v mezích zákona poukazovaly právě na fakt údajně vysoké volební účasti a na to, že potřebných 25 procent voličů, které byly potřeba k označení voleb za platné, přišlo podle volební komise k urnám už do nedělního oběda.

Tak daleko, aby uveřejnily nějaký hlas, který by regulérnost voleb zpochybnil, ale moskevské deníky nezašly. Materiály o čečenských parlamentních volbách se ve většině listů vůbec nedostaly na první stranu. Pokud je v článcích citován něčí názor, jde především o čečenského vicepremiéra Ramzana Kadyrova a prezidenta Alu Alchanova, kteří se poté, co odvolili, několik minut věnovali ve volebních místnostech přítomným novinářům. Delší reportáž z Čečenska nabídl Kommersant, jeho reportérem oslovení voliči se ale klonili k provládní straně Jednotné Rusko. List Izvestija zase nabídl názor analytika Dmitrije Oreškina, podle kterého je zcela jedno, zda se do parlamentu dostane Jednotné Rusko, Svaz pravicových sil nebo komunisté, důležité prý je, že všech 58 nových poslanců, které bude čečenský parlament mít, bude osobně zavázáno Ramzanu Kadyrovovi.

Obraz poklidné země

I když oficiální volební výsledky ještě nebyly známé, o tom, že Jednotné Rusko a příznivci vicepremiéra Kadyrova budou mít většinu, první den po volbách vůbec nikdo nepochyboval. O to právě podle všeho v současné chvíli na mediálním poli války o Čečensko jde. Většina Rusů přijímá své základní informace o světě z televize a současná moc nehodlá nechat nic náhodě. Podle oficiální interpretace se v Čečensku situace vrátila k normálu, spokojení občané si svobodně zvolili své poslance a demokracie bude vzkvétat. Takový obrázek také prezentují televizní stanice.

Tištěná média ukazují složitější mozaiku, ale ani ona nejdou tak daleko, že by třeba parlamentní volby zcela odmítla jako frašku tak, jak to udělal server Kavkazcenter, který je blízký radikálnímu křídlu čečenského hnutí odporu. Spíš se značnou rezignovaností opatrně poukazují na nejkřiklavější projevy manipulace veřejného mínění a jsou si vědoma, že tančí mezi vejci.

Ruská veřejnost je navíc deseti lety krvavého zpravodajství ze severního Kavkazu unavena. Poklidný průběh voleb byl vlastně vybočením z kolotoče výbuchů a násilností, který je běžnou součástí zpravodajství televizních kanálů na celém světě. Tentokrát televizní stanice dokonce opomenuly oznámit, že na cestě, kterou jel čečenský prezident Alchanov do volební místnosti, našli pyrotechnici nastražené tři nálože. A dva dny po volbách byl v jedné čečenské vsi rozstřílen skupinou lidí v maskách šéf obecní administrativy i se svým patnáctiletým synem. Na takové zpravodajství z "druhého Čečenska" už jsou ale Rusové z médií tak zvyklí, že je skoro nevnímají. A právě to Kremlu vyhovuje.

Autor je nezávislý publicista.

(A)