Podmanění Kavkazu v ruské literatuře Kirill Kobrin, exkluzivně pro Prague Watchdog
V ruském písemnictví sehrál Kavkaz jednu z hlavních rolí, přinejmenším v 19. století. Puškin i Bestužev-Marlinskij a samozřejmě i Lermontov nacházeli právě zde inspiraci, náměty, krajinu a literární postavy pro svá díla.
Všechno začalo klasickým orientalismem epochy romantismu – osudy hrdiny obklíčeného barvitě vyobrazenými barbarskými zlosyny. Mladý důstojník, jenž se objevil na kavkazské frontě počátkem 50. let 19. století, ve svých prvních literárních pokusech postavil proti romantickým hrdinům Bestuževa-Marlinského a Lermontova puškinovskou střízlivost.
Vidíme, jak přímo před našima očima nastává ve spisovatelově vědomí zlom: místo romantického dramatu nastupuje chmurná psychologie koloniální války v Bohem zapomenuté krajině. V tomto smyslu je Tolstoj předchůdcem koloniální prózy minulého století (především anglické), takových autorů jako Sommerset-Maugham, Graham Greene, Céline.
Univerzální objekt s názvem Východ se rozpadá do nejjemnějších detailů, na jednotlivé lidi s jejich osudy, psychologií, společenským postavením, trávením a pohlavním životem. Obyvatelé Kavkazu se mění z konvenčních divochů, morálně neurčitých barbarů v obyčejné lidi, kteří mohou vyvolávat jak soucit, tak i odpor. Kolonizátor a kolonizovaný stojí v jedné řadě. To je cesta, jakou prošel Tolstoj od Nájezdu a Kácení lesa až k Hadži Muratovi.
Celý text je k dispozici v ruském jazyce zde: 1. část, 2. část a v anglickém jazyce zde: 1. část, 2. část.
Překlad Adam Havlín (A)
Diskuse
|
