Prodáme lidská práva za ruskou podporu? Tento článek vyšel v deníku MF Dnes 7. listopadu 2001.
V únoru 2000 vydal Senát USA usnesení, v němž vyzývá vládu Ruské federace, aby ihned ukončila vojenské akce v Čečensku, umožnila přístup mezinárodním misím do této země, vyšetřila spáchané krutosti a jejich původce postavila před soud. Senátoři především poukazovali na bombardování civilních cílů, což mělo za následek smrt tisíců nevinných lidí a vyhnání více než 250 tisíc dalších, rozsáhlá rabování, popravy bez soudu, internace, odepírání práva na bezpečný odchod prchajícím civilistům, mučení a znásilňování páchané ruskými vojáky. Po 11. září tohoto roku vyzvaly Spojené státy ústy mluvčího Bílého domu čečenské vedení, aby okamžitě přerušilo všechny kontakty s mezinárodními teroristickými organizacemi typu Al-Kajda Usámy bin Ládina. Německý kancléř Schröder po rozhovoru s Putinem oznámil "diferencovanější hodnocení" situace v Čečensku než dosud.
Premiér Kasjanov v Praze na dotaz ohledně porušování lidských a občanských práv v Čečensku odvětil lapidárně, že v Čečensku bojují Rusové proti terorismu, a že o tom nehodlají s nikým polemizovat. Co přivodilo tyto posuny nazírání na dlouholetý čečensko-ruský konflikt, probíhající již ve třetí válce za posledních deset let? Dozajista to, že mezinárodní protiteroristická koalice potřebuje mít Rusko na své palubě a je ochotna přimhouřit oči nad evidentním státním terorismem masakrujícím civilní obyvatelstvo.
Jakkoli je přítomnost stoupenců náboženského a politického extremismu na straně bojujících Čečenců nepochybná, nikdo nepřinesl sebemenší důkazy o napojení Čečenců na islámské teroristické organizace. Sami Čečenci takové kontakty rozhodně popírají. Mezinárodní organizace pro lidská práva se obrátila na Evropskou unii, aby důrazně odmítla všechny Putinovy pokusy zneužívat situace k dalšímu porušování lidských práv v Čečensku a trvala na tom, že princip ochrany lidských práv tvoří základ partnerství EU-Rusko. "EU nesmí prodat lidská práva za ruskou podporu. Platí celosvětová práva na spravedlnost pro nevinné oběti, ať už jde o pohřbené pod troskami v New Yorku, Grozném nebo Moskvě" napsala mezinárodní organizace Amnesty International.
V Čečensku probíhá již druhá válka. Lze se přít o to, zda jde o ozbrojený konflikt, v němž národ bojuje proti koloniální nadvládě, cizí okupaci či rasistickému režimu za účelem svého práva na sebeurčení, jak jej definuje mezinárodní právo, nebo o nějaký jiný typ konfliktu uvnitř Ruské federace. Nesporně však v této druhé válce Rusové již zcela rezignovali na jakákoli pravidla, mezinárodní konvence i elementární lidskost. Podobně jako nacisté za druhé světové války berou jako rukojmí boje proti čečenským ozbrojeným silám civilní obyvatelstvo. Svědectví jsou skutečně otřesná. Humanitární organizace Human Rights Watch obvinila nedávno Rusko z utajování zvěrstev páchaných ruskými vojáky. Podle její zprávy bylo nedaleko města Groznyj objeveno více než padesát mrtvých těl. Šlo o čečenské muže a ženy hromadně popravené příslušníky federálních vojsk. Bylo identifikováno pouze 19 z 51 těl. A pak úřady ostatní mrtvoly pohřbily bez náležitého ohledání. "Ruské úřady doslova pohřbily důkazy o nezákonných popravách v Čečensku", stojí ve zprávě této humanistické organizace.
Čečenský region je postižený rozsáhlou korupcí, rabováním, zadržováním civilistů a jejich prodejem zpět příbuzným (cena výkupného je tisíc dolarů nebo tři samopaly) a zabíjením nepohodlných svědků. Ruské úřady sice v červnu tohoto roku oznámily zadržení 19 příslušníků federálních sil, podezřelých z masakru civilistů, vojáci však byli po výslechu propuštěni na svobodu. Reportérka listu Novaja gazeta Anna Politkovská napsala, že ruské síly, především nástupkyně KGB, Federální bezpečnostní služba, vytvořily na území Čečenska koncentrační tábor komerčního zaměření. Zajímají rukojmí a domáhají se výkupného. Novinářka, sama vystavena výhružkám znásilnění a zastřelení, popsala mučení mužů a žen elektrickým proudem a zadržování ve studené jámě v obci Chatuni. Vojáci, kteří v této oblasti působí, jsou psychicky nemocní lidé. "Tito důstojníci potřebují hlubokou psychologickou a psychiatrickou léčbu. Musí být odtud staženi...", píše reportérka Anna Politkovská, jíž je neustále vyhrožováno smrtí.
Rusové, aby znemožnili podobná očitá svědectví, zabraňují přítomnosti a pohybu mezinárodních pozorovatelů na území celého Čečenska. Kořeny terorismu tkví v nesvobodě a v deficitu demokracie, v prostředí nesnášenlivosti, neúcty k jinakosti. Tak vzniká bigotně militantní fanatismus. Všude tam, kde rezignujeme na lidská práva a svobodu člověka, vědomě budujeme potenciál terorismu, ať už státního, skupinového nebo individuálního.
Rusko se snaží vnutit mezinárodnímu společenství vlastní interpretaci svých zločinů v Čečensku. Čečenské vedení a jednotlivé ozbrojené skupiny nejsou jednotné a například výboji do Dagestánu podnikají akce ne nepodobné svaté válce. To však nic nemění na tom, že Rusové nesou plnou odpovědnost za to, že 300 tisíc Čečenců nemá střechu nad hlavou a že civilní obyvatelstvo je vystaveno nelidskému zacházení. Zavírat nad tím oči, protože Rusko je nyní tzv. na jedné lodi, znamená také něco závažného říci o naší představě budoucnosti. Rovnou tvrdím, že jestliže Rusové neukončí válečný konflikt s civilním obyvatelstvem, neudělají vše, aby s čečenským vedením zasedli k jednacímu stolu, a nenajdou odvahu přijmout odpovědnost za tisíce mrtvých, mučených a jinak strádajících obyvatel Čečenska, nemohou být na palubě s civilizovaným světem. A pokud civilizovaný svět bude mlčet, a tím legitimizovat ruské násilí, žádná společná loď už nebude existovat.
Jan Ruml (Unie svobody) je místopředsedou Senátu ČR.
Reakce Velvyslanectví Ruské federace v České republice uveřejněná v MF Dnes 15. listopadu 2001.
Přirovnání Rusů k nacistům z Rumlova pera je urážlivé
Velvyslanectví Ruské federace v České republice si povšimlo článku místopředsedy senátu České republiky pana Jana Rumla, uveřejněného v MF DNES. Tisková služba velvyslanectví nepovažuje za zbytečné znovu připomenout, že v Čečensku už dávno neprobíhají rozsáhlé bojové akce, že se tam obnovují orgány místní správy, infrastruktura a vše se vrací do normálních kolejí. Pokrok v obnově všedního života zaznamenala i Rada Evropy. V republice aktivně působí orgány prokuratury, které - kromě jiného - vyšetřují zločiny, jichž se dopustili vojáci, a ruská strana se tím nijak netají. Všechny tyto informace si může ověřit každý, kdo se skutečně chce dozvědět, čím v dnešní době žije Čečensko. Pro nás je nepřijatelné a urážlivé přirovnání Rusů k nacistům, které zaznělo z pera pana Rumla. Světové společenství si dnes, jako dosud nikdy, uvědomuje nutnost jednotného postupu. Avšak pan Ruml fakticky vyzývá k nedůvěře nejen vůči Rusku, ale i vůči jeho předním partnerům v protiteroristické koalici. Pan Ruml obviňuje členy koalice z jakéhosi spiknutí a cynického obchodu. Ani Rusko, ani naši přední světoví partneři neobchodují s lidskými právy. Protiteroristická koalice, v níž je Rusko jedním z nejdůležitějších účastníků, nebojuje proti národům, ani proti islámu, ale proti mezinárodnímu terorismu, jehož metastázy rozbujely po celém světě. A kdo jiný, když ne bývalý ministr vnitra Jana Ruml, by to měl vědět.
Reakce Daniela Strože uveřejněná v Haló novinách 21. listopadu 2001.
Proč Ruml otravuje lepšící se vztahy národů?
Janu Rumlovi, poněkud protekčnímu studentovi, který senátorstvím za Unii svobody získal svou politickou »trafiku«,
zřejmě nejde pod nos, že chování světových velmocí nenaplňuje jeho utkvělou vidinu. Představitelé nejsilnějších států - tedy USA, Ruska a Číny - spolu totiž nedávno úspěšně vyjednávali v Šanghaji, a teď se zase »pobratřovali« Bush s Putinem na rodinné farmě v Texasu, odkud přicházely zprávy o neočekávaném souznění obou prezidentů, a to nejenom v otázkách boje proti hydře terorismu. Takové události samozřejmě jen stěží může vstřebávat jeden z politických diletantů, kteří po převratu v roce 1989 napřed vylomili z kloubů a potom i zlikvidovali naši republiku, v jejímž zbytku - protože neznají jinou perspektivu - pořád ještě přiživují chiméru jakéhosi »nebezpečí komunismu«. Světové společenství států se ovšem dvanáct let po rozpadu východního bloku, ke kterému došlo na výslovné přání Kremlu a jeho tehdejších vůdců, ubírá docela odlišnou cestou, soustředěnou do takzvaného »globalizačního procesu«. V něm ale již nikde neopěvují »vítězství kapitalismu«, nýbrž hledají spíše možnosti jak opětně a co nejúspěšněji hospodářsky stabilizovat naši planetu, což nakonec nepůjde bez historického kompromisu, čili zavedením systému, který nepohrdne kladnými zkušenostmi socialismu.
Jan Ruml patří k těm mnoha českým »pravičákům«, kteří tuto podstatnou změnu světové politiky zaspali, nebo z ní naopak (připomeňme Klause) mají těžkou hlavu. Proto ve svých novinových výlevech jednou nesmyslně napadá Čínu, které upírá právo na olympiádu, a jindy zase brojí proti Rusku, neboť mu připadá - v době, kdy zuří krutá válka v Afghánistánu - že ruští vojáci prý »podobně jako nacisté za druhé světové války berou jako rukojmí boje proti čečenským ozbrojeným silám civilní obyvatelstvo,« jak v Mf Dnes (7. 11. 2001) neopodstatněně a urážlivě napsal. Přidal i důkaz o neschopnosti objektivního rozhledu, když v tomtéž článku popřel vzájemné čachrování čečenských povstalců s Tálibánem, dávno již odhalené západními žurnalisty a stvrzené i z oficiálních míst USA. Rovnou trapně je pak informovanému člověku za Rumla, když Rusy poučuje jak mají v Čečně postupovat, přičemž snad vůbec nic netuší o pozitivních obratech, které tam i Rada Evropy nedávno zaznamenala: kupříkladu Ruskem iniciované obnovování infrastruktury, nebo z ruské strany započaté vyšetřování krutostí proti nevinným obyvatelům, jichž se někdy armáda dopouštěla. Neseriózní a zároveň cynická je Rumlova výtka, že tamější válka připravila o přístřeší tři sta tisíc Čečenců, jestliže přitom vynechává fakt o zničujícím plošném bombardování, které momentálně prožívá mnohamiliónový Afghánistán.
V této zemi se po převratu vynořila celá řada »pravicových« a »ultrapravicových« politiků úrovně Jana Rumla. Společná je jim nadutost a sebestřednost, navozující v nich falešný pocit, že nejspíš pobrali všechnu moudrost světa. K tomu však, aby si dokázali poradit s touto skomírající republikou, je nenapadá žádná receptura. Pokud se právě tohle většině českých občanů nezamlouvá, neměli by se s tím svěřovat pouze dutým vrbám anebo někde po hospodách, ale zcela bez rozpaků a houfně příštím volebním urnám.
|
